Aktuality AK

Astronomové identifikovali mladou hvězdu se čtyřmi planetami velikosti Jupitera a Saturnu, které kolem ní obíhají. Je to vůbec první případ, kdy byly objeveny tak hmotné planety u tak mladé hvězdy. Tato soustava také představuje nový rekord pro nejextrémnější rozpětí doposud pozorovaných drah: nejvzdálenější planeta je více než 1000× dále od hvězdy než nejbližší planeta, což vyvolává zajímavou otázku, jak vůbec mohla taková soustava vzniknout. Pro zajímavost: Pluto je ve Sluneční soustavě jenom 102× dále než Merkur.

Nové výzkumy uskutečněné na základě dat získaných během posledních oběhů sondy NASA s názvem Cassini představují obrovský skok vpřed v našich poznatcích o systému planety Saturn – zejména záhady doposud nikdy nezkoumaného prostoru mezi planetou a jejími prstenci. Některé předjímané představy se ukázaly být chybnými, zatímco se vynořily nové otázky.

Skupina astronomů využila poslední data získaná evropskou astrometrickou observatoří Gaia k pohledu na hvězdy pohybující se vysokými rychlostmi, které byly doslova „vykopnuty“ z naší Galaxie. Vědci byli překvapeni objevem hvězd, které místo toho téměř „sprintovaly“ směrem k Mléčné dráze – zřejmě unikly z jiných galaxií.

Více než 200 roků astronomové pozorují Velkou rudou skvrnu (Great Red Spot, GRS) v atmosféře planety Jupiter a žasnou nad jejím vzhledem. Díky sondě NASA s názvem Juno získáváme stále lepší a lepší informace o její struktuře. Nové fotografie pořízené kamerou JunoCam na palubě sondy umožnily odhalit některé velmi podrobné detaily o nejdéle existující bouři ve Sluneční soustavě. Kamera JunoCam pracuje v oboru viditelného světla. Není součástí vědeckých přístrojů. Byla zahrnuta do vybavení sondy pouze k tomu, aby nás její snímky okouzlily a uchvátily – a nutno říci, že nezklamala. Avšak jak se ukázalo, fotografie s vysokým rozlišením, které kamera JunoCam pořizuje, poskytují i vědecké využití.

Velké Magellanovo mračno, trpasličí galaxie nacházející se ve vzdálenosti 160 000 světelných roků, má ve svém disku protiběžnou hvězdnou populaci (obíhající proti směru hlavního proudu). V článku publikovaném v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society: Letters, astronomové Benjamin Armstrong a Kenji Bekki z ICRAR (International Centre for Radio Astronomy Research) se sídlem na University of Western Australia navrhli scénář, podle kterého je původ této hvězdné populace důsledkem splynutí s další trpasličí galaxií před více než 3 miliardami roků.

Data z kosmické sondy NASA s názvem Cassini vedla k odhalení obrovských prachových bouří v rovníkových oblastech Saturnova měsíce Titan. Objev publikovaný 24. 9. 2018 v časopise Nature Geoscience řadí Titan jako třetí objekt mezi tělesa ve Sluneční soustavě – kromě Země a Marsu – na nichž byly písečné či prachové bouře pozorovány. Tato pozorování pomáhají astronomům lépe porozumět fascinujícímu a dynamickému prostředí největšího měsíce Saturnu.