Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Při pozorování Slunce se zaměřujeme především na sledování slunečních protuberancí v koróně, erupčně aktivních oblastí v chromosféře (pouze CCD), a detailů aktivních oblastí, tj. slunečních skvrn ve fotosféře. Navíc pořizujeme denní přehledové snímky celého slunečního disku. K pozorování slunečních protuberancí používáme protuberanční koronograf. V případě oblastí se zvýšenou erupční aktivitou pak dalekohled vybavený chromosférickým filtrem. Pořizujeme jednak přehledové snímky výskytu slunečních protuberancí kolem slunečního limbu, ale také detailní záběry především aktivních protuberancí, kterými se zabýváme podrobněji. Zajímají nás především eruptivní a smyčkové protuberance.
Snímkování slunečních skvrn slouží především pro studium chování jednotlivých aktivních oblastí s ohledem na jednotlivé projevy aktivity a jejich intenzitu. Pozorovací podmínky nám dovolí bohužel pouze v několika dnech roku dostat se na teoretickou hranici rozlišení objektivu a pořizovat snímky, na kterých bez problémů rozlišíme sluneční granulaci. Všechny negativy jsou uschovávány v archivu na naší hvězdárně.
CCD systém je tvořen dvojicí televizních kamer značky OSCAR [1], obvykle umístěných za chromosférickým dalekohledem a protuberančním koronografem. Odtud signál putuje do videokorektoru [2], což je zařízení, umožňující regulaci jasu a kontrastu. Z vkladače DCF [3] je zde k obrazu přidán řádek s informací o datu a přesném času. Odtud signál putuje do přepínače [4], kde bývá přesměrován buď do počítače [5] nebo do videa [6] a na monitor [7].