Meteory vizuálně

Označení "vizuální pozorování" je zpravidla používáno pro pozorování meteorů bez pomoci dalekohledu. Obecně lze říci, že lidské oko neumožňuje získat významně přesná data (chyby mohou vznikat např. únavou, nedostatečným cvikem, nesprávnou metodikou), ovšem při získání rozsáhlého materiálu (případně  ve spojení se zákresy), lze po pečlivém zpracování materiálu získat hodnověrné informace.

• Týdenní přehledy aktivity IMO [Meteor Activity Outlook]
• Kalendář aktivity rojů IMO

1. Pozorovací stanoviště

Pozorovací stanoviště by nemělo být rušeno světly, výhledu pozorovatele by neměla stínit zástavba či porosty a další terénní překážky, zdroje prachu nebo vlhkosti (mlha) jsou rovněž nežádoucí.

2. Statistické sledování

Statistické sledování aktivity meteorických rojů znamená: zjistit počet, rojovou příslušnost a rozdělení jasností spatřených meteorů za časový interval (nejčastěji 30 - 60 minut). Takové pozorování vede k určení frekvence roje (tzn. počet meteorů za jednotku času) a stanovení populačního indexu roje (říká, jak se mění počet meteorů podle jejich jasnosti). Z těchto údajů je již  možné určit hmotnost částic, jejich hustoty a další charakteristiky. Pro co nejvyšší přesnost výsledků je nutné již při samotném pozorování zaznamenat i další údaje o pozorovacích podmínkách (množství zakryté oblohy – oblačností, stromy ..., mezní jasnost hvězd ve sledované oblasti – MHV, pro její určení se používají standardní pole pro počítání hvězd a příslušné převody počtu na MHV.... ). Samostatnou kapitolu tvoří osobní kvalita pozorovatele, do této kategorie lze zahrnout také ohodnocení časových prodlev, které vznikají, když pozorovatel nesleduje oblohu v důsledku zapisování informací o spatřeném meteoru (lze eliminovat použitím diktafonu a podobně). Při výpočtu frekvence je poté uváděn čistý čas pozorování Teef [jestliže pozorujete 1 h tedy 3600 s, spatříte 30 meteorů přičemž k zápisu informací o každém potřebujete 20 s, váš Teef je 3600-30*20=3000 s, tedy nikoliv 1 h ale 0,83 h].

Vizuální pozorovatel obvykle při pozorování leží (na lehátku, podložce), je přiměřeně oblečen a připraven na to, že se přibližně hodinu bude dívat na pozorovací oblast ve výšce kolem 50° nad obzorem a jen po spatření meteoru provede jeho záznam do připraveného formuláře. Být dobře připraven, znamená mít  tužku (i rezervní) a baterku, případně je vhodné si tyto pomůcky upravit tak, aby se daly přivázat k podložce (ztracená tužka či baterka na noční louce není žádná sranda).

Pozorovanou oblast volíme obvykle tak, aby její střed ležel ve výšce 50° nad obzorem a ve vzdálenosti 30° od radiantu. U spatřeného meteoru zaznamenáváme: čas přeletu (důležitý jen pro případné srovnání s jinými pozorovateli, při vysoké frekvenci se udává pouze interval od-do); rojovou příslušnost; jasnost s přesností 0,5 mag (podle srovnávacích hvězd)  a poznámky pro případ zajímavých okolností (výskyt stopy meteoru v sekundách, barva, ...) Při vysokých frekvencích (a přeji Vám je zažít) nemůžeme stihnout zapisovat každý meteor, udává se pouze čas intervalu a zaznamenává v něm meteory rojové a jejich jasnost. Při velmi vysoké frekvenci se hlášení omezuje na vybranou oblast na obloze, tzn. obvykle volíme čtyřúhelník hvězd (např. typu Pegasův čtverec).

V každém případě je při pozorování nutné dělat přestávky a protáhnout se, přestat namáhat oči, unavený či klimbající pozorovatel významně snižuje kvalitu pozorování. Je to příležitost připravit občerstvení, posunout film ve fotoaparátu či přestavit kameru.

Zpracování pozorování se řídí metodikou IMO, pozorování je zařazeno do databáze světových pozorování. Ukázka:

3. Pozorování velmi jasných meteorů – bolidů

Meteor jasnější -4 mag lze spatřit vzácně, obvykle se jedná o sporadické meteory, které nás mohou překvapit i ve dne. Jejich pozorování z ČR jsou shromažďována na stránkách AsÚ AV ČR Ondřejov a předpokládá se, že pozorovatel dokáže určit následující údaje:

• Přesný okamžik úkazu a délku jeho trvání – trvání stopy (doporučuji si natrénovat odhady trvání nějakého jevu – viz další kapitola).

• Pozice dráhy meteoru vůči obzoru, významným objektům v okolí pozorovacího stanoviště (jednoznačně platí, že se musí určovat délka meteoru či výška jeho počátku nebo konce nad obzorem v úhlových stupních – častou chybou je „odhad“ v metrech) a nebo dráha mezi hvězdami (zapamatovat si dvě hvězdy promítající se co nejblíže dráhy meteoru), rovněž je důležitá pozice pozorovatele
• Další okolnosti pozorování – barva, výbuch, zvukové efekty, oblačnost, světla v okolí, svědci

Vzhledem k získání nezávislých údajů možných více pozorovatelů k témuž úkazu jsou konkrétní údaje o bolidu zobrazeny v databázi až po 10 dnech. Hlášení je konfrontováno s hlášeními ostatních svědků, resp. s fotografiemi z bolidových sítí a pomáhá k upřesnění dráhy tělesa či dokonce k nalezení místa dopadu meteoritu.
Samostatnou kapitolu tvoří záblesky umělé – pozemní zdroje, letadla a nebo družice. Zvláště svědci záblesků sítě družic Iridium (až -8 mag) mohou potvrdit, že tento efekt je snadno zaměnitelný s bolidem a proto je dobré si ověřit na předpovědích přeletů jasných družic, zda-li se nejedná o takovou situaci.

Podobné modernější stránky pro hlášení bolidů na celosvětové úrovni dnes provozuje také organizace IMO (fireballs.imo.net)

4. Návody na zpracování

Co s napozorovanými daty by mělo být jasné ještě před tím, než začnete pozorovat. Metodika pozorování pochopitelně ovlivní možnosti zpracování napozorovaných dat. Většina základních návodů a též sw pro zpracování napozorovaných dat lze najít na stránkách IMO a v jejich věstníku WGN, v knihovnách hvězdáren lze najít i práce RNDr. Jan Hollana (Návod na pozorování meteorů – 1983, Jak se pozorují meteory dalekohledem – 1987; vydala HaP M.Koperníka Brno), doc. Vladimíra Znojila (Meteory a návod k jejich pozorování – v knize Astronomická příručka – 1992, Návod na pozorování meteorů – 1993) či klasiku od Mirka Plavce Meteorické roje (1957). Náměty na pozorovatelské projekty lze najít rovněž v BAC (Bulletin of Astronomical Institutes of Czechoslovakia). V případě zájmu se můžete obrátit také na Společnost pro MeziPlanetární Hmotu – SMPH.