Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Po mnoha klidnějších měsících přišel "aktivní" červen, který nás již v prvních dnech přesvědčil, že bude co pozorovat a nad čím žasnout. Během 15 jasných dnů se nám podařilo napozorovat devatenáct oblastí a čtrnáct erupcí v různých filtrech. Největší erupce dosáhla mohutnosti X2.2 v aktivní oblasti NOAA 12087. O této události se můžete dočíst na našich stránkách.
Erupce, které v našich článcích často zmiňujeme, jsou náhlá zjasnění ve chromosféře (výjimečně i ve fotosféře), která se objevují ve většině případů v aktivních oblastech, ale někdy i v aktivní oblastech bez pozorovatelných slunečních skvrn. Samotný jev je doprovázen uvolněním velké energie a obvykle i výronem hmoty, která se může "odtrhnout" od Slunce v podobě ejekce koronální hmoty (CME). Erupce bývá pozorovatelná ve více spektrálních čarách, nejvýraznější je v čáře vodíku Hα. Její mohutnost se posuzuje podle vyzářeného měkkého toku rentgenového záření. Více o této sluneční aktivitě se můžete dočíst v článku od Petra Heinzela.
Na začátku měsíce dne 3. 6. 2014 se objevila na východním okraji velmi zajímavá aktivní oblast, která byla druhý den označena jako NOAA 121080. O tři dny později se těsně pod ní vytvořila skupina NOAA 12085 a obě aktivní oblasti spolu "putovaly" po slunečním disku až do 15. 6., kdy zmizely za západním okrajem. NOAA 12080 i 12085 měli bipolární uspořádání. Po dobu viditelnosti na slunečního disku došlo u obou skupin k rozpadům i spojování umber vedoucí/západní skvrny a byla pozorována řada erupcí. Nejsilnější z nich dosahovala v maximu mohutnosti M3.1, a to v aktivní oblasti NOAA 12085.
Nejaktivnější oblastí tohoto měsíce byla NOAA 12087, která se na východním okraji objevila 10. 6. 2014 a zmizela za západním okrajem 24. 6. 2014. V prvních pěti dnech bylo v této oblasti zaznamenáno 15 erupcí s mohutností větší než C5.0. Celkem 5 z nich se nám podařilo napozorovat. Ve zbývajících případech překážela oblačnost nebo bylo Slunce pod obzorem. Samotná aktivní oblast se dynamicky vyvíjela, což je zachyceno z našihc pozorování na sestavené animaci vpravo.
Silnější erupce v oblasti 12087:
Vývoj oblasti NOAA 12087, snímky převzaty a zpracovány z SDO. Čas všech snímků v UT je 12:00. |
Tučně označené erupce se nám podařilo napozorovat a snímky erupce M3.0 si můžete prohlédnout pod článkem. Erupce s klasifikací X potom můžete vidět v již výše zmíněném článku.
Začínají prázdniny, a tím i možnost podívat se na naše odborné pracoviště zblízka. Hvězdárna Valašské Meziříčí Vás zve na svůj prázdninový program nejen v noci, ale i ve dne, kdy probíhá prohlídka po všech třech budovách (hlavní budova, jižní budova a Ballnerova hvězdárna). V případě slunečného počasí budete mít možnost podívat se na sluneční fotosféru v hlavní kopuli, ale také nahlédnout "pod pokličku" pozorování v kopuli odborného pracoviště. Začátky prohlídek jsou v 9, 10, 11, 13, 14 a 15 hodin. Těšíme se na Vás!
Snímek celého disku Slunce ve spektrální čáře vodíku Hα ze dne 6. 6. 2014 v 10:25:54 UT. Na snímku si můžete všimnout jak slunečních skvrn, tak i protuberancí (jasné "vstupky" na okraji disku), výrazného filamentu (zhruba uprostřed vlevo) a erupce (v aktivní skupině nalevo od filamentu).
Již výše zmíněná oblast NOAA 12080 s erupcí o mohutnosti C1.1, zachycená dne 6. 6. 2014 v 10:30:17 UT ve spektrální čáře Hα. Na snímku kromě erupce u levé skvrny jsou patrné i malé filamenty (tmavší "hadovité" útvary) patřící k této aktivní oblasti. Vpravo nahoře si můžete všimnout části filamentu, který jsme taktéž pozorovali a lze si jej prohlédnout celý na posledním snímku naší malé fotogalerie.
Oblast NOAA 12080 zachycená o několik hodin později s další začínající erupcí s maximem o mohutnosti C2.0 (maximum erupce nastalo až o 6 minut později). Kromě viditelně zhoršených pozorovacích podmínek, které se na kvalitě snímku podepsaly, si můžete všimnout hned několik změn. Filamenty pod skvrnami změnili svůj tvar, ty nad skvrnou zmizely úplně a v západní (tedy pravé skvrně) se objevil nový malý výtrysk (tmavý pásek na "páté hodině"). Snímek byl pořízen dne 6. 6. 2014 ve 13:21:28 UT.
Jak vypadá erupce ve spektrální čáře vápníku (Ca II K) o mohutnosti C9.0, lze vidět na tomto snímku ze dne 9. 6. 2014. Oblast NOAA 12085 (dole) byla jednou z aktivnějších oblastí v tomto měsíci. Vznikla pod oblastí NOAA 12080 dne 7. 6 2014. Nejsilnější erupce v ní byla zaznamenaná 12. 6. 2014 v maximu o mohutnosti M3.1.
Úvodní fotka tohoto článku zaznamenává opět oblast NOAA 12080, a to dne 9. 6. 2014 v 07:31:39 UT v čáře Hα. Během tří dnů se zcela rozdělila umbra západní skupiny na dvě části a každá část vytvořila samostatnou skvrnu, východní skvrna se rozpadla úplně. Oblast můžete vidět i v čáře vápníku nad tímto snímkem.
V textu zmiňovaná velmi aktivní oblast NOAA 12087 dne 11.6. 2014 v 08:20:54 UT s právě probíhající erupcí o mohutnosti M3.0. Filament, jehož část můžete spatřit v dolní části snímku patří k aktivní oblasti a doprovázel jí až do 16. 6. 2014, kdy se rozpadl.
Jeden z nejhezčích snímků fotosféry se nám povedl dne 7. 6. 2014 se skupinou slunečních skvrn v aktivní oblasti NOAA 12082 v 08:37:38 UT. Na snímku je patrná granulace i jemná struktura v penumbře vedoucí/západní skvrny.
Klidná protuberance ze dne 25. 6. 2014 v 10:54:35 UT nacházející se na východním okraji disku.
Filament nebo též protuberance promítnutá na sluneční disk ze dne 6. 6. 2014 ve 13:40:49 UT. Na snímku stojí za povšimnutí fibrily (vláknovité útvary v chromosféře), které se formují podél filamentu díky složitějšímu magnetickému poli.
Oblast NOAA | Pozorování v čáře H-alfa [počet dnů] |
Pozorování v čáře Ca II K [počet dnů] |
Pozorování fotosféry [počet dnů] |
Poznámka |
---|---|---|---|---|
12077 | 5 | 5 | 4 | |
12079 | 6 | 6 | 6 | |
12080 | 7 | 7 | 7 | erupce: C1.1 a C2.0 (6. 6.), B7.5 (7. 6.), C2.2 (9. 6.), C2.4 (10. 6.) |
12081 | 1 | |||
12082 | 6 | 6 | 7 | |
12084 | 3 | 4 | 4 | |
12085 | 7 | 6 | 7 | erupce: C9.0 (9. 6.) |
12087 | 5 | 5 | 2 | erupčně velmi aktivní oblast, erupce: X2.2, X1.5 a C5.1 (10. 6.), X1.0 a M3.0 a C3.4 (11. 6.) |
12088 | 3 | 2 | 1 | |
12089 | 2 | 3 | 1 | erupce: C2.8 (16. 6.), C2.0 (13. 6.) |
12090 | 3 | 3 | 1 | |
12091 | 1 | 1 | ||
12092 | 3 | 3 | 1 | |
12093 | 3 | 1 | ||
12094 | 2 | 1 | ||
12096 | 4 | 2 | 1 | |
12097 | 4 | 2 | 1 | |
12098 | 3 | 3 | 1 | |
12100 | 1 | 1 | 1 |
Počet jasných dnů: 14
Počet napozorovaných oblastí: 19
autor: Martina Exnerová