Již tradičně se minimálně jednou za rok na naší hvězdárně objeví studenti předmětu SLO/PA Univerzity Palackého v Olomouci, Společné laboratoře optiky UP a FZÚ AV ČR. Stejně tomu bylo i letos, ale přece jen ta letošní stáž byla něčím výjimečná… světe div se, vyšlo nám počasí! A čím vším se studenti u nás zabývali? Hlavními tématy byly astronomické přístroje, astronomická pozorování a jejich zpracování.
Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy. Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
Klub nadaných dětí funguje na hvězdárně od roku 2019. Klub se každý nový školní rok otevírá pro nové zájemce, výjimkou byl hned první ročník, který se kvůli covidovým omezením protáhl na roky dva.
Ve školním roce 2023/2024 klub navštěvuje 8 chlapců ve věku 8-10 let se svým jedním rodičem.
Mnoho velkých bouří a malých bílých mraků, které jsou vidět na nových snímcích z HST, pořízených 5. a 6. ledna 2024, svědčí o velké aktivitě probíhající v atmosféře Jupitera právě nyní. Jupiterovy barevné mraky představují neustále se měnící kaleidoskop tvarů a barev. Toto je planeta, kde je vždy bouřlivé počasí: cyklóny, anticyklóny, střih větru a největší bouře ve Sluneční soustavě, Velká rudá skvrna.
Jupiter nemá pevný povrch a je neustále pokryt z velké části vrstvou čpavkových ledových krystalů, která má tloušťku jen asi 48 km v atmosféře, která je hluboká desítky tisíc km a dodávají planetě její pruhovatý vzhled. Pásy jsou vytvářeny vzduchem proudícím v různých směrech v různých zeměpisných šířkách s rychlostí blížící se 563 km za hodinu.
Světlejší oblasti, kde atmosféra stoupá vzhůru, se nazývají zóny. Tmavší oblasti, kam padá vzduch, se označují jako pásy. Když se tyto protichůdné proudy vzájemně ovlivňují, objevují se bouře a turbulence. HST monitoruje Jupiter a další vnější planety Sluneční soustavy každý rok v rámci programu Outer Planet Atmospheres Legacy (OPAL).
„Na levém snímku z Hubbleova teleskopu se klasická Velká rudá skvrna výrazně vyjímá v atmosféře Jupiteru,“ uvedli astronomové z HST ve svém prohlášení. „Vpravo dole, v jižnější zeměpisné šířce, je objekt někdy přezdívaný Red Spot Jr. Tato tlaková výše byla výsledkem sloučení bouří v letech 1998 a 2000 a poprvé se objevila červená v roce 2006, než se v následujících letech vrátila do světle béžové. Letos je zase o něco červenější. Zdroj červeného zbarvení není znám, ale může zahrnovat řadu chemických sloučenin: síru, fosfor nebo organický materiál.“
Červená skvrna Jr., která zůstává ve svém pruhu, ale pohybuje se opačným směrem, prochází kolem Velké červené skvrny zhruba každé dva roky. Na dalekém severu se objevuje další malá červená tlaková výše.
„Na pravém obrázku se bouřková aktivita objevuje také na opačné polokouli,“ řekli astronomové. „Vpravo uprostřed se vedle sebe objevuje dvojice bouří, temně červený cyklon a načervenalý anticyklón. Tyto bouře rotují v opačných směrech, což ukazuje na střídavé schéma systémů vysokého a nízkého tlaku. V případě cyklónu je na okrajích vidět vzestupné proudy s mraky klesajícími doprostřed, což vytváří vyčištěnou oblast v atmosférickém oparu.“
Podle výzkumníků se očekává, že se tyto bouře odrazí jedna od druhé, protože jejich protichůdná rotace – ve směru a proti směru hodinových ručiček – je odpuzuje.
„Mnoho velkých bouří a malých bílých mraků je charakteristickým znakem velké aktivity, která právě probíhá v atmosféře Jupitera,“ řekla vedoucí projektu OPAL Amy Simonová, astronomka z Goddard Space Flight Center, NASA. „Na levém okraji snímku je nejvnitřnější Galileův měsíc Io – vulkanicky nejaktivnější těleso ve Sluneční soustavě – navzdory své malé velikosti. Citlivost HST na modré a fialové vlnové délky jasně odhaluje zajímavé povrchové rysy.“
Zdroj: https://www.sci.news/astronomy/hubble-new-images-jupiter-12767.html, https://esahubble.org/images/heic2404a/ a https://esahubble.org/images/heic2404e/
autor: František Martinek