Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Kosmická loď ORION (NASA)
(servisní modul na bázi ATV dodá ESA)
Obsah programového letáčku:
Středa 13. února 2013 v 18:00 hodin
PROČ ZASE NEBYL KONEC SVĚTA?
V celé historii lidstva je zdokumentováno přibližně 150 předpověděných „konců světa“. Jak je patrné, zatím se žádná předpověď nevyplnila. Je otázkou, co tyto „prognostiky“ nutí k takovým předpovědím. V přednášce se zaměříme na některé zajímavé případy, které se měly odehrát a co je mělo způsobit. Jinou otázkou je, zda se v budoucnosti (blízké či vzdálené) můžeme nějakého konce světa dočkat.
Doplněno počítačovou prezentací s bohatým obrazovým materiálem.
Přednáší Ladislav Šmelcer, odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí.
Astronomická pozorování pro veřejnost:
PONDĚLÍ - ÚTERÝ - STŘEDA - ČTVRTEK - PÁTEK v 19:00 hodin
Program pozorování:
Hvězdárna Valašské Meziříčí připravila pro všechny typy škol programy doplňující učební osnovy. Termín návštěvy hvězdárny a požadovaný program je nutno dohodnout předem.
Podrobnou nabídku programů a akcí pro školy najdete na internetové adrese https://www.astrovm.cz.
Astronomický kroužek pro žáky druhého stupně základních škol se schází každou středu v 16:00 hodin na Hvězdárně Valašské Meziříčí. Astronomický kroužek pro pokročilé a dospělé se schází každý čtvrtek v 16:00 hodin. Další zájemci se ještě mohou přihlásit.
Vědci NASA ohlásili nový objev na základě pozorování, která uskutečnila sonda Cassini. Bylo zjištěno, že povrch jezer kapalných uhlovodíků na Titanu – největším měsíci planety Saturn – mohou pokrývat „ledové“ kry zmrzlého metanu a etanu.
Astronomové zjistili změny odrazivosti povrchu těchto jezer pomocí radaru na palubě sondy. Někdy povrch jezer vypadal na radarových snímcích „tmavší“, jindy zase „světlejší“. Skupina vědců dává tyto změny do souvislosti s vytvářením ledové pokrývky na povrchu jezer a s jejím následným táním.
„Jedna z nejzáhadnějších otázek týkající se moří a jezer na Titanu zní, zda se v nich mohou vyskytovat exotické formy života,“ říká Jonathan Lunine (Cornell University, Ithaca). „Vznik plovoucího uhlovodíkového ledu poskytuje příležitost pro zajímavé chemické reakce na styčné ploše mezi kapalnou a tuhou látkou, což je rozhraní, které mohlo být velmi důležité i pro vznik pozemského života.“
Titan je jediné těleso ve Sluneční soustavě – kromě Země – se stálou přítomností kapaliny na povrchu. Avšak zatímco na naší planetě se cyklus vypařování a dešťových srážek týká vody, na Titanu můžeme hovořit o „koloběhu kapalných uhlovodíků,“ jako je metan a etan. Jedná se o organické molekuly, o nichž vědci předpokládají, že mohou být stavebními bloky pro mnohem složitější chemické sloučeniny, z nichž může povstat nový život. Kosmická sonda Cassini objevila rozsáhlou síť uhlovodíkových jezer pokrývajících zejména severní polokouli Titanu, zatímco na jižní polokouli se vyskytují pouze sporadicky. To zřejmě souvisí se střídáním ročních období.
Vědci zatím nemají definitivně jasno v tom, jakou barvu má metanový led na Titanu. Předpokládají však, že by mohl být bezbarvý, tak jako pozemský led, snad nepatrně zbarvený do hnědočervena působením zdejší atmosféry.
„Nyní již víme, že výskyt zmrzlého uhlovodíkového ledu bohatého na metan a etan na povrchu Titanu je pravděpodobný v podobě tenkých ledových ker, které vznikají při poklesu teploty – něco podobného pozorujeme na Zemi u ledu na hladině vody na začátku zimy,“ říká Jason Hofgartner, kanadský vědec pracující na Cornell University.
Radar na palubě sondy Cassini bude schopen prověřit tento model na základě zjišťování, jak se bude postupně měnit odrazivost těchto jezer a moří. „Mise kosmické sondy Cassini byla prodloužena do září 2017, což nám dává příležitost sledovat tyto sezónní změny na Titanu ještě dlouhou dobu,“ říká Linda Spilker (NASA, Jet Propulsion Laboratory). „Budeme mít příležitost zjistit, jestli je tato představa skutečně správná.“
(Podle zdroje upravil F. Martinek)
Nedávno publikovaný snímek odhaluje kvality dalekohledu na Gemini Observatory, který je vybaven novým zdokonaleným typem systému adaptivní optiky. Jeho využití umožňuje astronomům studovat vesmír s nevídaným rozlišením díky odstranění deformací obrazu, způsobovaných vlivem zemské atmosféry.
Na pořízené fotografii je zachycena oblast na okraji známé Mlhoviny v Orionu, která dokazuje mimořádný pokrok v kvalitě dalekohledu vzhledem k předcházejícímu systému adaptivní optiky. Snímek byl pořízen dalekohledem o průměru objektivu 8,1 m na observatoři Gemini South v Chile. Nový systém adaptivní optiky nazvaný GeMS využívá pěti pointačních hvězd generovaných laserem. Na základě zjištění stavu atmosféry je korigován optický systém dalekohledu k dosažení mimořádně kvalitních snímků.
Mlhovina v Orionu je od Země vzdálena asi 1500 světelných roků. Jak je patrno na publikovaném snímku, okraj mlhoviny doslova provrtaly dobře viditelné kosmické „střely“. Jedná se o poměrně hustá oblaka horkých plynů o velikosti zhruba 10krát převyšující průměr dráhy Pluta ve Sluneční soustavě, která byla vystřelena při vzniku hmotných hvězd. Na tomto snímku ve falešných barvách jsou zobrazena modrou barvou.
Oblaka plynu se šíří vesmírem rychlostí několika stovek kilometrů za sekundu, září světlem ionizovaných atomů železa a jejich průchod vyznačují oranžově zářící rázové vlny v plynném neutrálním vodíku, který představuje hlavní stavební hmotu mlhoviny. Viditelné kužely dosahují délky až jedné pětiny světelného roku. Pozorované „střely“ (Orion Bullets) byly objeveny v roce 1983. Snímek byl pořízen 28. 12. 2012.
(Podle zdroje upravil F. Martinek)
V současné době znají astronomové kromě osmi planet ve Sluneční soustavě dalších 854 planet u jiných hvězd. Přestože existují určité představy, jak probíhá proces vzniku hvězd a planet, doposud nikdo neměl možnost tuto událost pozorovat přímo. Až nedávno. Astronomové využívající radioteleskop ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) mohli poprvé spatřit jedno z významných stadií zrodu obří planety. Skrze mezeru v disku hmoty kolem mladé hvězdy protékají mohutné proudy plynu.
Astronomové zkoumali mladou hvězdu HD142527, která se nachází ve vzdálenosti 450 světelných let od Země. Je obklopena prachoplynným diskem, jež představuje zbytky oblaku, ze kterého se stálice formovala. Prachový disk je rozdělen mezerou na vnitřní a vnější část. Předpokládá se, že za vznikem této mezery jsou nově vzniklé obří plynné planety, které při pohybu kolem hvězdy gravitačně čistí prostor v okolí oběžných drah.
Podle teorie rostou obří planety tak, že nasávají plyn z vnějšího disku. Svým působením vytvářejí proudy plynu, které v podobě mostu překonávají rozsáhlou mezeru v disku. Objev rozptýleného plynu uvnitř mezery disku představuje další prvenství. „Astronomové tento plyn hledali dlouho, ale dosud jsme měli pouze nepřímé důkazy. Nyní jej díky radioteleskopu ALMA můžeme pozorovat přímo,“ vysvětluje člen týmu Gerrit van der Plas (Universidad de Chile).
A co planety samotné? Astronomové tvrdí, že ačkoliv se je nepodařilo přímo detekovat, není to překvapující. Pátrali po nich pomocí unikátních přístrojů pro infračervenou oblast i na jiných dalekohledech. Předpokládá se, že tyto rodící se planety jsou stále zanořeny hluboko v proudech plynu, které jsou téměř neprůhledné. Proto je velmi malá šance, že je brzy spatříme přímo.
(Podle zdroje upravil J. Srba)
V pondělí 18. února 2013 je Měsíc v konjunkci s Jupiterem (Měsíc 1,6° jižně). Přiblížení Měsíce k Jupiteru bude pozorovatelné ve večerních hodinách. Úkaz se bude odehrávat v souhvězdí Býka – poblíž jasné hvězdy Aldebaran a otevřené hvězdokupy M 45 Plejády.
Přiblížení planetky 2012 DA14
V pátek 15. února 2013 se k planetě Zemi přiblíží malá planetka 2012 DA14. Podle upřesněné dráhy prolétne 15. února ve 20:40 SEČ ve vzdálenosti 33 826 km od středu Země (tedy asi 27 448 km od povrchu planety).
Podle dosavadních odhadů by měla dosáhnout maximální jasnosti kolem 7 mag (absolutní jasnost tělesa je 24,5 mag). V době největšího přiblížení bude planetka (pro pozorovatele z České republiky) vycházet. Najdete ji asi 3,5° nad V obzorem, Az 95°, v souhvězdí Panny.
Blízkozemní planetka 2012 DA14 byla objevena v rámci poloamatérské přehlídky oblohy La Sagra Sky Survey 23. února 2012. Jedná se o těleso o průměru kolem 45 m. Jen pro představu, podobně velký objekt způsobil Tunguzskou katastrofu v roce 1908.
Podrobnější informace najdete na https://www.astrovm.cz/cz/na-obloze/ukazy.html.(J. Srba)
Programový zpravodaj Hvězdárny Valašské Meziříčí, příspěvkové organizace Zlínského kraje a Valašské astronomické společnosti
Vydává Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí, tel./fax: 571 611 928
E-mail: info@astrovm.cz URL: www.astrovm.cz
K tisku připravuje František Martinek, e-mail: fmartinek@astrovm.cz
Sazba: Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. Tisk: NWT Computer, s. r. o
autor: František