Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Oceán na Marsu před 3,5 miliardami roků (kredit: University of Colorado)
Obsah programového letáčku:
Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. bude v letním období otevřena pro veřejnost (organizované skupiny, rodiny a jednotlivce) i v denní dobu, a to v pracovní dny a v sobotu. Navštívit nás můžete od 1. července do 31. srpna 2010 v době od 9:00 do 16:00 hodin.
Připravili jsme pro vás:
Organizované výpravy si mohou objednat prohlídku hvězdárny a vhodnou přednášku z bohaté nabídky programů Hvězdárny Valašské Meziříčí na předem dohodnutý termín.
Středa 11. srpna v 19:00 hodin
BLÍZKÁ SETKÁNÍ SE SLUNCEM
Špičková americká družice SDO (Solar Dynamics Observatory) poskytuje zcela unikátní a detailní pohledy na Slunce a projevy jeho aktivity. Pomohou tato data posunout naše poznání a pochopení procesů na povrchu i uvnitř Slunce?
Doplněno množstvím unikátních detailních snímků a videosekvencí z paluby nejnovější sluneční observatoře.
Přednáší Ing. Libor Lenža, odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí.
Astronomická pozorování pro veřejnost - červenec:
PONDĚLÍ - ÚTERÝ - STŘEDA - ČTVRTEK - PÁTEK (kromě 5. a 6. července) ve 21:00 hodin
Program pozorování:
Astronomická pozorování pro veřejnost - srpen:
PONDĚLÍ - ÚTERÝ - STŘEDA - ČTVRTEK - PÁTEK ve 21:00 hodin
Program pozorování:
Letní astronomický tábor
Hvězdárna Valašské Meziříčí pořádá pravidelně v letních měsících astronomický tábor pro mládež. V roce 2010 jsou plánovány dva turnusy: 9. až 18. 7. 2010 (pro mládež ve věku 9 až 14 let) a 6. až 15. 8. 2010 (pro mládež ve věku 14 až 18 let). Poslední volná místa. Podrobnější informace najdete na https://www.astrovm.cz.
Kontaktní osoba – Bc. Radek Kraus, e-mail: rkraus@astrovm.cz, tel. 571 611 928.
Planetu Jupiter, největší z planet ve Sluneční soustavě, si nedovedeme představit jinak než jako „pruhovaného obra“ se spoustou světlých zón a tmavých pásů, protkaných světlými a tmavými skvrnami různých velikostí. Po obou stranách rovníku jsou zřetelně viditelné i v malých dalekohledech dva pásy nahnědlých oblaků, která jsou podle názoru astronomů tvořena zmrzlými krystalky čpavku smíchaného se sloučeninami síry a fosforu.
V poslední době nastávají v atmosféře obří planety zřetelné změny. Jupiter, jak se zdá, ztratil jeden ze svých nápadných pruhů, který zmizel z jeho jižní polokoule. Tato oblast, na jejímž okraji se nachází i známá Velká rudá skvrna, je při pohledu dalekohledem nezvykle prázdná. Nedávné snímky, které pořídil australský astronom-amatér Anthony Wesley ukazují, že jižní rovníkový pás zmizel. Nově to potvrzují i fotografie pořízené kamerou na HST.
Tento tmavý pruh existoval ještě koncem roku 2009, těsně před tím, než se Jupiter dostal na obloze do těsné blízkosti Slunce a přestal být pozorovatelný. Již tehdy astronomové zaregistrovali, že tmavý pás postupně bledne. Když planeta počátkem dubna 2010 znovu vystoupila z jasné sluneční záře, jižní rovníkový pás již vidět nebyl.
Podle dosavadních teorií jižní rovníkový pás mizí, když se nad touto oblastí vytvoří bělavá oblaka, čímž před naším pohledem ukrývají tmavší (nižší) oblačnost. Avšak zatím není jasné, co je příčinou občasného vzniku této světlé oblačnosti nad jižním rovníkovým pásem, nikoliv však v jiných oblastech.
Není to poprvé, co se jižní rovníkový pás ztratil. Nebyl pozorovatelný například v roce 1973, kdy kosmická sonda Pioneer 10 (NASA) pořídila první snímky planety z malé vzdálenosti, a rovněž dočasně zmizel počátkem 90. let minulého století.
V současné době je Jupiter pozorovatelný ve druhé polovině noci.
(Podle zdroje upravil F. Martinek)
Pravděpodobně nejteplejší známá planeta v Mléčné dráze může mít před sebou jen krátký život. K smrti odsouzené těleso je postupně „pojídáno“ svojí mateřskou hvězdou. Vyplývá to z pozorování, uskutečněných novou kamerou COS (Cosmic Origins Spectrograph) na palubě Hubblova kosmického dalekohledu HST. Z výpočtů vyplývá, že nejpozději za 10 miliónů roků planeta přestane existovat.
Tento hrůzostrašný osud čeká exoplanetu s názvem WASP-12b. Obíhá tak blízko své mateřské hvězdy podobné Slunci, že její povrch je zahříván na teplotu kolem 1540 °C. Mohutné gravitační síly hvězdy formují planetu do podoby ragbyového míče. V důsledku vysoké teploty je její atmosféra nafouklá do vzdálenosti více než 200 000 km a postupně přetéká na hvězdu, kolem níž vytváří nápadný prstenec. Hmotnost planety je asi o 40 % vyšší než hmotnost Jupiteru.
WASP-12 je hvězda typu žlutého trpaslíka, která je od Země vzdálena 600 světelných let a její poloha se promítá do souhvězdí Vozky. Její exoplaneta WASP-12b byla objevena v roce 2008. Horká planeta obíhá tak blízko své hvězdy, že jeden oběh vykoná za 1,1 dne.
Nevídaná citlivost kamery COS na ultrafialové záření umožnila studovat slábnoucí světlo hvězdy v okamžiku, kdy před ní přecházela mnohonásobně menší planeta. Pozorování v UV oboru ukazují, že absorpční čáry hliníku, cínu, manganu a mnoha dalších prvků se staly mnohem výraznější v okamžiku přechodu planety před hvězdou. To znamená, že se tyto prvky nacházejí jak v atmosféře hvězdy, tak i v atmosféře planety.
Atmosféra planety je tak nafouklá, že její poloměr překračuje tzv. Rocheův lalok, což je gravitační rozhraní, za kterým již materiál uniká nenávratně z přitažlivosti planety a dostává se do sféry vlivu mateřské hvězdy.
(Podle zdroje upravil F. Martinek)
Astronomové objevili nové důkazy potvrzující fakt, že v nedávné době se planeta Neptun srazila s kometou. Autoři práce analyzovali údaje o atmosféře planety, které na Zemi předal nový evropský vesmírný dalekohled Herschel. Astronomové zjistili, že atmosféra Neptunu obsahuje mimořádně velké množství oxidu uhelnatého – CO. Tato skutečnost může mít několik možných vysvětlení, z nichž nejvíce pravděpodobné jsou dvě možnosti. Jedna z variant předpokládá, že oxid uhelnatý se dostává do atmosféry z nějakého stálého a hloubkového zdroje, odkud pomalu prostupuje do vyšších oblastí atmosféry. Podle druhé varianty dopravila oxid uhelnatý do atmosféry planety kometa, která se před nějakou dobou s Neptunem střetla.
Měření z družice Herschel jsou v souladu s původními výpočty, na jejichž základě vyplynulo, že se kometa o průměru 2 km srazila před 200 roky s Neptunem – tato velikost komety a uvedené časové období by umožnilo oxidu uhelnatému difundovat do oblasti stratosféry, jak je to v současné době pozorováno.
Protože Neptun je menší než Jupiter, jeho přitažlivost je rovněž menší, nicméně blízkost Kuiperova pásu znamená, že velká ledová tělesa se mohou s větší pravděpodobností přiblížit právě k Neptunu. Předpokládá to planetolog Luke Dones (Southwest Research Institute in Boulder, Colorado). Domnívá se, že kometa o průměru 2 km se může srazit s Neptunem přibližně jednou za 2 000 roků.
(Podle zdroje upravil F. Martinek)
Podle nejnovějších studií, provedených pracovníky University of Colorado (Boulder), byla před 3,5 miliardami roků pokryta oceánem přibližně jedna třetina povrchu planety Mars – převážně na severní polokouli (včetně oblasti Hellas Basin na jižní polokouli). Podle výpočtů vědců existovalo tenkrát na povrchu rudé planety asi 10krát menší množství vody v porovnání s pozemskými oceány (Mars má zhruba poloviční průměr než Země). Toto množství vody by pokrylo celou planetu Mars oceánem o hloubce 550 m.
Na snímcích povrchu Marsu, pořízených kosmickými sondami, bylo identifikováno přibližně 40 000 říčních údolí. Astronomové rovněž dospěli k závěru, že na Marsu dříve existoval globální hydrologický cyklus – podobně jako na Zemi – včetně dešťových srážek, říčních toků, vytváření oblačnosti, ukládání ledu a podpovrchové vody.
(Podle zdroje upravil F. Martinek)
Země nejdále od Slunce
Země obíhá kolem Slunce po eliptické dráze. Vzhledem k tomu se mění okamžitá vzdálenost mezi oběma tělesy. V letošním roce bude Země nejdále od Slunce 6. července ve 13 hodin SELČ. Obě tělesa bude dělit vzdálenost 152 096 400 km (tj. 1,016702 AU).
Programový zpravodaj Hvězdárny Valašské Meziříčí, příspěvkové organizace Zlínského kraje a Valašské astronomické společnosti
Vydává Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí, tel./fax: 571 611 928
E-mail: info@astrovm.cz URL: www.astrovm.cz
K tisku připravuje František Martinek, e-mail: fmartinek@astrovm.cz
Sazba: Jakub Mráček, e-mail: jmracek@astrovm.cz. Tisk: NWT Computer, s. r. o
autor: František Martinek