Světelného smogu přibývá. Nepřeje romantice ani zdraví

 Vzhlížet k potemnělému nebi protkanému bezpočtem zářících hvězd není jen odvěká touha astronomů, romantiků a snílků. Na tmavé noční obloze by mělo záležet nám všem. Má blahodárný účinek na naše zdraví a zároveň ovlivní, jestli v budoucnu budeme mít co jíst. Své o tom ví přední český odborník na tmavou oblohu Pavel Suchan z Astronomického ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově.

Kolik oblastí tmavé oblohy máme nyní v Česku?
Jsou celkem tři. Nejstarší Jizerská byla vyhlášena 4. listopadu 2009 u příležitosti Mezinárodního roku astronomie. Stala se první oblastí svého druhu v Evropě a zároveň první přeshraniční na světě, protože zasahuje do Česka i Polska. Beskydská oblast tmavé oblohy v česko-slovenském příhraničí vznikla v roce 2013 a Manětínská na západě Čech o rok později. 

A co Podyjí, které se má stát čtvrtou takovou oblastí u nás?
U příležitosti 25. výročí vzniku Národního parku Podyjí tam podepsali memorandum o záměru vyhlásit oblast tmavé oblohy také zde. Měla by být první na území národního parku, navíc s nadějí na přesah do Rakouska.

Jenže od podpisu memoranda, kterým záměr podpořily tamní radnice a partnerské instituce, uplynuly více než čtyři roky.
Cesta od záměru k realizaci bývá někdy dlouhá. Národní park Podyjí zaujímá rozsáhlé území s velkým počtem obcí, z nichž zdaleka ne všechny memorandum podepsaly. Mezitím ještě proběhly komunální volby a především – obce se s tímto záměrem musejí ztotožnit. Jednání jsou zdlouhavá, ale doufám, že zpoždění vyváží rozšíření oblasti do rakouského Národního parku Thayatal.

Proč oblasti tmavé oblohy vznikají? Existují kritéria pro jejich vyhlášení?
U nás všechny vznikly na základě memorand, nikoliv zákona. Jejich hlavním účelem je upozornit, že příroda v noci nemizí a je třeba chránit i noční životní prostředí včetně pohledu na hvězdnou oblohu. Kritériem pro české oblasti je tmavost oblohy, aby byly vyhlašovány v místech s co nejnižší mírou světelného znečištění. Příslušná měření provádí Česká astronomická společnost. Jeho výsledky byly důvodem pro nevyhlášení oblasti tmavé oblohy v Brdech, ač o to správa tamní chráněné krajinné oblasti stála. Blízkost Prahy a Příbrami tam ale působí velmi rušivě.

A jak je tomu ve světě?
Mezinárodní asociace pro tmavou oblohu stanovila přesná a přísná pravidla, která například určují, jak a kdo smí a nesmí svítit. V Česku pouze Manětínská oblast tmavé oblohy má v příloze memoranda uvedena doporučení pro obce.

Je velký rozdíl mezi pozorováním v oblasti s oblohou tmavou a průměrně znečištěnou světelným smogem?
Obyvatelé velkých měst dnes už nespatří Mléčnou dráhu. Děti je třeba vozit na venkov, aby se podívaly, jak vypadá slepice nebo ovce … i noční obloha. Oblasti s průměrným světelným znečištěním zasahují vždy široké okolí měst. Tady už je hvězd vidět více, někdy i Mléčná dráha, ale na pozorování například slabých komet či meteorů to pořád nestačí. Čím více tmy máme, tím více na obloze uvidíme. Platí jednoduché pravidlo: Zatímco ve velkoměstech jsme schopni spatřit desítky hvězd, ve městech jsou to stovky, na venkově zhruba 1 600 a ve světlem naprosto nedotčeném nočním prostředí až 3 tisíce. A to už je nějaký rozdíl! V Česku, bohužel, takové místo nenajdeme. V našich oblastech tmavé oblohy jsme schopni spatřit okem nejvýše okolo 2 tisíc hvězd.

Kromě příznivých podmínek pro astronomická pozorování prý má tmavá obloha blahodárné účinky na lidské zdraví. Je to pravda?
Od nepaměti jsme přizpůsobeni střídání světla ve dne a tmy v noci. Řídí se tím vše živé na naší planetě. Říká se tomu cirkadiánní cyklus, naše biologické hodiny se střídáním světla a tmy neustále synchronizují. Mozek potom ví, kdy má našemu tělu dát pokyn k odpočinku, kdy si má tělo ve tmě vytvářet melatonin a kdy naopak máme být bdělí s plnými poznávacími funkcemi, aby se nám dobře pracovalo a dětem ve škole učilo. Civilizovaný člověk ovšem ve dne zatemní místnost, aby viděl na monitor počítače, a večer svítí všude naplno, aby si užil večer a kus noci. Rozdíl mezi dnem a nocí se stírá. Mozek potom vydává zmatené příkazy. Připomíná dirigenta, který mává taktovkou tak nejistě, že celý orchestr – v tomto případě naše tělo – hraje falešně. Zdravotní důsledky se projevují především ve výskytu rakoviny, cukrovky, vysokého krevního tlaku, obezity a podobně. A co je horší, tohle se týká nejen člověka, ale i ostatních živočichů. Jenomže zatímco my si můžeme zatáhnout závěsy, například srna takovou možnost nemá.

V září 2020 se v Senátu uskutečnilo veřejné slyšení na téma Světlo – dobrý sluha, zlý pán. Je situace opravdu tak vážná?
Je „za pět minut dvanáct“! Světelné znečištění na naší planetě každý rok narůstá o 2 až 6 procent. Pokud s tím nic neuděláme, za několik desítek let bude situace na venkově stejná jako nyní ve městech – ztratíme noc. Nejenže přicházíme o pohled na noční oblohu jako součást přírody kolem nás, ale především si pod sebou „řežeme větev“. Už teď jsou některé živočišné druhy na vymření, protože ničíme jejich ekosystémy. Pokud je vystavíme také působení přemíry nočního světla, může nastat citelný úbytek opylovačů, a tím výrazné snížení úrody. A to už je i z pohledu člověka existenční problém.

Lze se nárůstu světelného znečištění bránit? Jak tomu může napomoci běžný člověk?
Na rozdíl od některých jiných druhů znečištění má to světelné jednoduché řešení. Zhasněme, a světlo zmizí! Není však nutné jít až do krajností. Stačí dodržovat jednoduché a snadno realizovatelné zásady, které jsou v silách každého z nás – svítit jenom na místech, kde je to potřeba, po nezbytně nutnou dobu a s odpovídající intenzitou. Kromě toho, že si budeme takto hlídat dům, pracoviště a jejich okolí, můžeme upozornit svého starostu, že lze svítit vhodně a zdravěji. Doba se naštěstí mění a stát tento trend podporuje, jak dokládá Jednoduchá osvětlovací příručka, která je k nahlédnutí a stažení na https://svetelneznecisteni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Osvetlovaci-prirucka-2021.pdf.

Nejblíže naší hvězdárně je Beskydská oblast tmavé oblohy. Je v něčem zvláštní?
Je jedinou česko-slovenskou oblastí tmavé oblohy. Rozkládá se na území českých obcí Bílá, Čeladná, Horní Bečva, Krásná, Morávka, Ostravice a Staré Hamry a slovenských Klokočova, Korni, Makova, Turzovky a Vysoké nad Kysucou. S rozlohou 308 čtverečních kilometrů je druhá největší u nás. Výrazná většina jejího území se rozprostírá v chráněných krajinných oblastech Beskydy a Kysuce. A protože do ní patří také Lysá hora s vrcholem v nadmořské výšce 1 323 metrů, je zároveň nejvýše položenou oblastí tmavé oblohy v Česku.

Oblasti, parky a rezervace tmavé oblohy vyhlašují země po celém světě. Jak si v mezinárodním srovnání vede Česko?
Po vyhlášení Jizerské oblasti tmavé oblohy v roce 2009 jsme v Evropě i na světě zaujímali čelní místo, dnes i na starém kontinentu patříme k průměru. Tři, někdy i více oblastí nebo parků tmavé oblohy už mají na Slovensku, v Maďarsku, Německu nebo Velké Británii. Ve Španělsku jich evidují dokonce deset. Že takových oblastí přibývá, je bez ohledu na ztrátu našeho primátu dobrá zpráva. Česko se však dostává do evropského popředí v právní ochraně nočního životního prostředí – světelné znečištění se dostalo do nově schváleného stavebního zákona, připravuje se samostatná norma na snižování jeho úrovně, ministerstva poskytují dotace na veřejné osvětlení s nízkým světelným znečištěním. 

Jako astronom jste procestoval kus světa. Vzpomenete si, kde jste zažil největší tmu a nejkrásnější oblohu?
Vzpomínám si na to dobře, protože jsem si tak trochu utrhl ostudu. Bylo to na trojmezí Polska, Slovenska a Ukrajiny. Navštívili jsme rodinu, která žila bez elektřiny, logicky ve velmi tmavém prostředí. V noci jsem pohlédl na oblohu a zjistil, že se začíná zatahovat. Omyl. Až k obzoru byly vidět partie Mléčné dráhy, které jsem od nás nikdy nespatřil. Prostě tma jako v pytli!

Osobně bych tipoval spíše pracoviště Evropské jižní observatoře v chilském Paranalu...
V poušti Atacama, kde observatoř působí, jsou z celé Země nejlepší podmínky pro pozorování vesmíru. Naše tmavá obloha se s tamní nedá srovnávat. A přece... Stál jsem uprostřed pouště v nadmořské výšce přes 2 tisíce metrů, obloha se klenula až ke mně, přitom dole pod námi byla vidět osvětlená dálnice i světlo z městeček vzdálených 200 kilometrů. Sklíčilo mě to, vyděsilo a rozesmutnělo. Protože co s tím? Zbývá snad už jen zastávka Měsíc?