Hned v prvních dnech roku 2025 jsme dosáhli v rámci projektu velké modernizace Hvězdárny Valašské Meziříčí dalšího významného cíle. Po více než deseti letech můžeme změnit první příčku ve velikosti primárního zrcadla našeho největšího dalekohledu - od počátku roku 2025 patří půlmetrovému zrcadlovému dalekohledu typu Newton.
Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Park naší hvězdárny si snoubenci vybrali jako místo svatebního obřadu.
Své „ano“ si tady dnes odpoledne řekli Bronislava Plandorová a Jan Soldán. „Když jsem na internetu hledala úřední hodiny matriky, podívala jsem se náhodou na stránky hvězdárny a zjistila, že se zde svatba odehrála už loni v létě. Přišlo mi to jako výborný nápad, vyměnit obřadní síň na radnici za hvězdárnu. Navíc se obřad podle počasí mohl konat v parku nebo v budově,“ vypráví čtyřiapadesátiletá prodavačka obuvi a kožené galanterie z Valašského Meziříčí. Výběr místa se zamlouval také o rok staršímu snoubenci. „Viděl jsem hvězdárnu jenom na fotkách, ale park i celé okolí jsou hezké,“ dodává.
Nevěstina záliba v retro stylu se projevila při volbě svatební róby. Namísto klasických bílých si oblékla červené šaty s bílým proužkem. „Mám ráda padesátá léta s jejich hudbou a celkovou náladou,“ vysvětluje Plandorová. Také její snoubenec zůstal v otázce kostýmu svůj. „Nejvíce by mi vyhovoval styl hippies s dlouhými vlasy, roztrhanými džínami a květinami, ale na svatební obřad jsem zvolil společenský oblek anglického střihu s kloboukem, který lidé na Britských ostrovech nosí na koňských dostizích,“ říká ženich, jenž pracuje střídavě doma v Uničově jako popelář a v Anglii jako pracovní jezdec u dostihových koní.
Ostatní svatební hosty však snoubenci, kteří se znají z mládí, ale sblížili se před dvěma lety, k ničemu nezavazovali. „Jestli zvládnou přizpůsobit se mému retro stylu, budu ráda. Ale nechám to na nich. Hlavní je, aby se cítili dobře,“ zdůraznila nevěsta.
autor: Josef Beneš