Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Připravit roboty složené ze stavebnice Lego na pomyslnou vesmírnou misi. Takové bylo zadání dnešního programu pro rodiny s dětmi v naší hvězdárně.
„Můžeme tam dát stovku,“ zeptali se sedmiletý Vladimír Strnadel a jeho o rok starší kamarád Daniel Janík z Martinic u Holešova. „Zkuste to,“ odpověděl jim lektor. Kluci hbitě zadali patřičný pokyn přes počítač, robota odpojili a dychtivě položili na zem. Stroj se skutečně pohyboval o poznání rychleji.
Ještě předtím ho naučili jezdit vpřed, couvat, vyhýbat se překážkám, svítit a kolébavou jízdou sledovat vyznačený ovál. „To se mi líbilo nejvíce. Vydával při tom zvuk připomínající kačenu,“ směje se Vladimír, zatímco Josefa Zímu udivovaly schopnosti malého stroje. „Překvapilo mě, že umí rozeznat vzdálenost a jezdit po čarách,“ říká třináctiletý chlapec z Frenštátu pod Radhoštěm.
Příležitost proniknout do světa robotů využilo deset dětí. Kdo by čekal, že programování bude výlučně klukovskou zábavou, mýlil by se. „Bylo to středně těžké, ale robot splnil všechny úkoly, které jsem mu dala,“ pochlubila se dvanáctiletá dívka Ema. S programováním občas vypomohli také rodiče. „Děti to obohatilo, jsou spokojené. Super využité dvě hodiny dnešního dne,“ hodnotí Vladimír Strnadel starší, jenž klukům v okamžicích váhání a nejistoty ochotně radil.
Společným úsilím se všem podařilo dosáhnout vytčeného cíle. „Roboti jsou připraveni na vesmírnou misi. Minimálně do té míry, aby na vzdálené planetě nenarazili do stromu nebo pravděpodobněji do nějakého kamene,“ usmívá se lektor Tomáš Pečiva.
Zvuková reportáž z akce zde.
autor: Josef Beneš
Programování malých robotů může být velká zábava. |
«« Předchozí | 678 |