Hned v prvních dnech roku 2025 jsme dosáhli v rámci projektu velké modernizace Hvězdárny Valašské Meziříčí dalšího významného cíle. Po více než deseti letech můžeme změnit první příčku ve velikosti primárního zrcadla našeho největšího dalekohledu - od počátku roku 2025 patří půlmetrovému zrcadlovému dalekohledu typu Newton.
Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Připravit roboty složené ze stavebnice Lego na pomyslnou vesmírnou misi. Takové bylo zadání dnešního programu pro rodiny s dětmi v naší hvězdárně.
„Můžeme tam dát stovku,“ zeptali se sedmiletý Vladimír Strnadel a jeho o rok starší kamarád Daniel Janík z Martinic u Holešova. „Zkuste to,“ odpověděl jim lektor. Kluci hbitě zadali patřičný pokyn přes počítač, robota odpojili a dychtivě položili na zem. Stroj se skutečně pohyboval o poznání rychleji.
Ještě předtím ho naučili jezdit vpřed, couvat, vyhýbat se překážkám, svítit a kolébavou jízdou sledovat vyznačený ovál. „To se mi líbilo nejvíce. Vydával při tom zvuk připomínající kačenu,“ směje se Vladimír, zatímco Josefa Zímu udivovaly schopnosti malého stroje. „Překvapilo mě, že umí rozeznat vzdálenost a jezdit po čarách,“ říká třináctiletý chlapec z Frenštátu pod Radhoštěm.
Příležitost proniknout do světa robotů využilo deset dětí. Kdo by čekal, že programování bude výlučně klukovskou zábavou, mýlil by se. „Bylo to středně těžké, ale robot splnil všechny úkoly, které jsem mu dala,“ pochlubila se dvanáctiletá dívka Ema. S programováním občas vypomohli také rodiče. „Děti to obohatilo, jsou spokojené. Super využité dvě hodiny dnešního dne,“ hodnotí Vladimír Strnadel starší, jenž klukům v okamžicích váhání a nejistoty ochotně radil.
Společným úsilím se všem podařilo dosáhnout vytčeného cíle. „Roboti jsou připraveni na vesmírnou misi. Minimálně do té míry, aby na vzdálené planetě nenarazili do stromu nebo pravděpodobněji do nějakého kamene,“ usmívá se lektor Tomáš Pečiva.
Zvuková reportáž z akce zde.
autor: Josef Beneš