Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Tradici seminářů o kosmonautice a raketové technice nepřerušil ani nouzový stav.
Prázdný sál, v něm jenom přednášející, který mluvil do webové kamery, a technik zajišťující živý přenos na internetu. Taková byla kulisa letošní Noci vědců a na ni navazujícího semináře s názvem Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie, jež v uplynulých dvou dnech uspořádala naše hvězdárna.
„Někteří lidé sem chodí desítky let. Pamatuji si jejich tváře a vím, kde sedávají, takže jsem je chvílemi viděl. Ale nebylo to ono,“ přiznává autor dvou z celkem pěti přednášek Tomáš Přibyl z Technického muzea v Brně.
Pro Michala Václavíka není prázdná posluchárna nic nového. „Znám to z vysoké školy, kde přednáším studentům. Někdy i tři hodiny mluvím do černé obrazovky,“ vypráví pracovník České kosmické kanceláře, jemuž nejvíce chyběl osobní kontakt s posluchači. „Jejich přítomnost a zpětná vazba jsou pro mě největší odměna,“ vysvětluje. Stejně jako ostatním přednášejícím mu na konci vystoupení nepříjemně brněly nohy z toho, jak musel celou dobu stát na jednom místě, aby zůstal v záběru kamery.
Publikum, jež sledovalo přednášky on-line na internetovém kanálu YouTube, by za normálních okolností zaplnilo přednáškový sál. „Počet připojených se pohyboval mezi 30 až 57. Odpovídá to velikosti skupiny, která se semináře každoročně účastní,“ říká odborný pracovník hvězdárny Tomáš Pečiva, jenž dohlížel na hladký průběh přenosu. „Zpočátku jsme měli drobné problémy se zvukem, ale podařilo se nám je odstranit,“ dodává Pečiva.
Počin hvězdárny, která ani během nouzového stavu a z něj vyplývajících omezení nechtěla fanoušky kosmonautiky ochudit o seminář se zhruba padesátiletou tradicí, se setkal s příznivými ohlasy. „Díky organizaci hvězdárny jsme se aspoň takto mohli účastnit přednášky. Moc děkuji! Snad to příští rok bude jiné, takové, na co jsme byli léta zvyklí,“ vzkazuje na facebooku Daniel Lazecký. Další pravidelný účastník semináře, Milan Hanousek, k tomu dodává: „Parádní. Jako bych tam byl v sále a seděl na té tvrdé, vrzavé sedačce... Tak napřesrok!“
Všechny letošní přednášky lze zhlédnout na YouTube buď prostřednictvím kanálu HVM-Edu, nebo na playlistu Kosmonautika 2020.
autor: Josef Beneš
O kosmonautice v liduprázdném sále 6 |
«« Předchozí | 6 |