Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Pět „kosmických“ raket poslední červnovou sobotu vzlétlo k nebi ze zahrady naší hvězdárny. Z přinesených plastových lahví a lepenky je vyrobili rodiče se svými dětmi, které sem přilákal pořad nazvaný Cesta ke hvězdám nebo alespoň na oběžnou dráhu. Dříve než se pustili do práce, poslechli si vyprávění o historii kosmických letů, o stavbě a pohonu raket a také o zvířecích i lidských průkopnících dobývaní vesmíru.
Vrcholem programu bylo vypouštění raket ze speciální rampy. „Přidáním vody do trupu a natlakováním vzduchu z ruční pumpy jsme raketu připravili ke vzletu. Potom už stačilo uvolnit závlačku, s jejíž pomocí lze dálkově řídit okamžik startu,“ objasnil průběh pokusu autor pořadu a pracovník hvězdárny Tomáš Pečiva.
Vodní rakety létaly i několik desítek metrů vysoko a navzdory tvrdému přistání byly většinou schopny opakovaných startů. Některé měly na palubě i posádku, například mravence nebo prázdnou hlemýždí ulitu. „Pokus dopadl dobře. Raketa úspěšně odstartovala a letěla vysoko, jen mravenčímu kosmonautovi se zatím moc nedaří,“ informoval Pavel Janík z Rožnova pod Radhoštěm, jenž raketu postavil se svými dětmi Pavlínou a Cyrilem. Vypouštění raket bylo nejpoutavějším zážitkem také pro Sofii Bradáčovou. „Bylo to zábavné. Líbilo se mi, jak vysoko létají,“ usmívala se šestiletá dívka z Valašského Meziříčí.
autor: Josef Beneš