Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Noční pozorování meteorického roje Perseid provázely výborné podmínky a báječná atmosféra.
Na louce u naší hvězdárny to chvílemi zahučelo nelíčeným úžasem. „Tamhle přeletěla. Byla tak rychlá, že jsem ji skoro neviděl,“ hlásil jeden z návštěvníků usazených na dekách, karimatkách nebo zabalených do spacáku. Čtvrteční Noc padajících hvězd viditelných pouhým okem sem přilákala na 130 lidí.
Předpověď meteorologů se naštěstí nenaplnila a dychtivě očekávaná astronomická událost se odehrála za jasného počasí. Meteorický roj Perseid, nazývaný též Slzy svatého Vavřince, se právě blížil svému maximu. Než ho dosáhl, poslechli si příchozí poutavý výklad na téma večera. Potom dataprojektor zhasl, promítací plátno potemnělo a před návštěvníky se otevřela obloha posetá hvězdami. Mezi nimi občas prosvištěl meteor, který vzápětí zmizel za obzorem.
„Bylo to něco krásného a úžasného, vrchol večera. Teď můžu jít s klidem spát,“ usmívá se Vladimír Kuchař z Valašského Meziříčí, jenž sledoval Perseidy poprvé v životě. Nadšený byl i jeho třináctiletý syn Vladimír, a nejen kvůli padajícím hvězdám. „Jsem rád, že jsem se po roce mohl znovu podívat do hvězdárny,“ říká chlapec.
Meteory, jež zahlédli, Diana Eve Ferdjounoi s devítiletým synem Danem Kristem vzorně počítali. „Viděli jsem jich sedm. Bylo to příjemné zpestření léta,“ líčí žena z Vidče, kterou vedle romantického pozorování hvězd na louce zaujal rovněž pohled na další vesmírná tělesa prostřednictvím dalekohledu v hlavní kopuli.
Jana Hurtová z Růžďky a Kateřina Gorná z Jasenice u Valašského Meziříčí přišly do hvězdárny z odpolední směny. „Přivedla nás sem zvědavost. Po práci jsme se podívaly na nebe plné hvězd a shodly se, že by to mohlo být pěkné. A nemýlily jsme se, viděla jsem jich nejméně patnáct,“ pochvaluje si Hurtová.
Podmínky pro pozorování byly nejlepší za poslední léta. „Měsíc brzy zapadl a přesto, že jsme na okraji města, obloha byla na naše poměry velmi dobrá,“ připomíná ředitel hvězdárny Libor Lenža, jehož mile překvapil také velký počet návštěvníků.
autor: Josef Beneš