Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Popíjeli čaj a chroupali sušenky, které jim hostitelé nabídli, a užívali si večer plný hvězd.
Páteční program nazvaný Čaj o jednadvacáté byl symbolickým rozloučením se školním rokem, a proto z naší hvězdárny nikdo domů nespěchal. Děti i dospělí si prohlédli sbírku starých astronomických, navigačních a meteorologických přístrojů v dřevěné Ballnerově hvězdárně, odkud zamířili do hlavní kopule.
Její střecha s rozevřenou pozorovací štěrbinou se postupně otočila o celých 360 stupňů, s ní se otáčel i dalekohled. Návštěvníkům zprostředkoval úchvatný pohled na vzdálená souhvězdí, spojený s poutavým výkladem. „Líbilo se mi pozorovat hvězdy dalekohledem v kopuli i pouhým okem venku,“ říká sedmiletý Štěpán Maňák z Hutiska-Solance.
Program zaujal také jeho maminku. „Dozvěděla jsem se o rozdílech v názvech souhvězdí, jak se pozorují hvězdy a co se na nich zkoumá,“ líčí Monika Maňáková. Spokojený odcházel i Dominik Chvatík. „Zajímavá byla komentovaná prohlídka starodávných přístrojů, stejně jako pozorování hvězd dalekohledem,“ dodává muž z Valašského Meziříčí.
Přestože chvílemi byly podmínky pro pozorování ztížené, byla to skvostná podívaná. „Viděli jsme nejjasnější souhvězdí a hvězdy, od Vegy v souhvězdí Lyra přes Velkou Medvědici, zorientovali jsme se podle Polárky a zastavili se v souhvězdí Labutě,“ popisuje autor pořadu a odborný pracovník hvězdárny Radek Kraus, jenž u posledně zmíněného souhvězdí převyprávěl návštěvníkům legendu o nejvyšším řeckém bohu Diovi, který v podobě labutě slétával na zemský povrch, aby osnoval milostné pletky s místními kráskami.
autor: Josef Beneš