Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Je stále zavřená. O to zajímavější je nahlédnout do návštěvních knih z dob, kdy se lidé do naší hvězdárny mohli běžně podívat.
„Kdykoli vidím hvězdnou oblohu – žasnu. Vždy pak, když – jednou za čas – zaslechnu mravní zákon ve mně,“ vyznal se herec a spisovatel Miroslav Horníček, když 3. října 1971 navštívil hvězdárnu s manželkou Bělou. O čtyři dny později se tady zastavil znovu, tentokrát s přáteli, a jeho sdělení bylo o poznání rozvernější: „Dnes jsme pod vlivem alkoholu spatřili Saturn... Včetně prstence. Podepsáni tito notorici...“
Návštěvní knihy ve hvězdárně zavedli v roce 1956, rok po jejím otevření. Úvodní zápis ze 24. října se týká schůze astronomického kroužku a obsahuje seznam účastníků i její program. „Takových knih jsme vedli několik současně,“ říká odborný pracovník hvězdárny Radek Kraus. „Jedny byly vyhrazeny pro běžné návštěvníky, další jsme používali při zvláštních příležitostech, jakými byly semináře a mimořádná pozorování.“
Do samostatné knihy se zapisovali významní hosté – herci, spisovatelé, malíři nebo i ministerští úředníci, kteří observatoř poctili svou návštěvou. „Častým hostem býval známý popularizátor astronomie Jiří Grygar, který tady pořádal přednášky a účastnil se cyklistických jízd astronomů. Herec a architekt David Vávra u nás natáčel jeden z dílů televizního cyklu Šumná města. Poté, co si prohlédl model telluria, prohlásil, že konečně může dětem vysvětlit pohyb Země a Měsíce,“ vypráví Kraus.
Svůj podpis v roce 1959 připojil také malíř Josef Hapka, rodák z nedalekého Podolí a otec hudebního skladatele a zpěváka Petra Hapky. „Když 15. února 1961 nastalo zatmění Slunce, zavítali k nám zpravodajové převážně západních médií. Posledním VIP hostem byl před deseti lety americký astronaut Andrew Feustel, který si odsud odnesl dar v podobě dřevěného modelu autíčka jako symbolickou připomínku své motoristické vášně,“ prozrazuje odborný pracovník hvězdárny.
Zajímavé jsou i vzkazy řadových hostů, někdy doprovázené kresbami a malůvkami. A nebylo jich málo – vždyť 29. července 2009 hvězdárna přivítala miliontého návštěvníka! „Zprvu lidé vyjadřovali své dojmy z návštěvy. Časem ale přibývalo pubertálních vzkazů, které s astronomií nesouvisely, i podpisů, v nichž se vydávali za někoho jiného. Třeba za Johna Lennona, legendárního francouzského lyžaře Jeana Claudea Killyho nebo Karla Gotta,“ usmívá se Kraus.
Kvůli těmto vzkazům hvězdárna návštěvní knihy v 90. letech uložila do archivu a od zápisů svých hostů upustila. „Možná by stálo za to tradici obnovit. Alespoň o prázdninách, kdy návštěvnost bývá nejvyšší,“ míní Kraus. „Mnohé vzkazy byly podnětné a vypovídaly nejen o návštěvnících, ale také o akcích, které jsme pořádali,“ poukazuje odborný pracovník hvězdárny.
autor: Josef Beneš
Zavítal k nám také malíř a valašský rodák Josef Hapka. |
«« Předchozí | 67 |