Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Zajímavé svědectví o zahraniční astronomické expedici vydává deník, náhodně objevený v knihovně naší hvězdárny.
Od invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 neuplynul ani rok, když dvacet našich astronomů vedených tehdejším ředitelem hvězdárny Bohumilem Malečkem zamířilo do Jugoslávie.
„Odjeli tam dvakrát – v květnu a srpnu – na pozvání jugoslávské přírodovědné společnosti,“ líčí odborný pracovník hvězdárny a knihovník Radek Kraus. „S využitím zkušeností a pomoci našich astronomů chtěli na jadranském pobřeží, kde bývá velký počet jasných dnů a nocí, vybudovat síť pozorovatelen a zapojit do pozorování místní amatéry. Zároveň kalkulovali obchodně, neboť pobřeží na konci šedesátých let nebylo ještě tolik navštěvované a pozorovatelny s mobilními dalekohledy představovaly pro turisty vítanou atrakci.“
Srpnová expedice československých astronomů dostala název Mezinárodní astronomický seminář. Její průběh ve svém deníku zaznamenal Milan Neubauer, odborný pracovník naší hvězdárny, dlouholetý pozorovatel Slunce a meteorolog. Správce archivu ho objevil teprve nedávno. „Den po dni zachycuje činnosti účastníků expedice, související s organizací práce a stavbou pozorovatelských plošin v dodnes existujícím kempu Čikat na ostrově Velki Lošinj,“ vypráví Kraus.
Naši astronomové nejspíše plánovali také rozsáhlá odborná pozorování, která se však podle deníkových záznamů výrazně ztenčila. „Přes den zaškolovali amatéry do technik pozorování a večery věnovali přednáškám pro veřejnost. Zájem byl veliký, průměrně se jich účastnilo okolo 130 posluchačů,“ připomíná odborný pracovník hvězdárny.
Zamýšlená dlouhodobá spolupráce, jež měla spočívat i v každoročním pořádání konference astronomů z celého světa a jejich pozorovacích kampaní, však měla jepičí život. „V dalších letech už nepokračovala. Důvodů mohlo být více,“ uvažuje Kraus. „Možná to pro jugoslávskou stranu bylo příliš nákladné, i když drtivé většině účastníků expedice hradila jen ubytování v kempu, zbytek si platili sami. Problémy mělo i tříčlenné vedení, jemuž zaměstnavatelé srpnovou dvoutýdenní služební cestu odmítli proplatit.“
Symbolickým hřebíčkem do rakve nadějného projektu bylo rozhodnutí tajemníka Okresního národního výboru ve Vsetíně, jenž v roce 1970 zamítl žádost vedení expedice o vycestování na služební pasy. „Byl to důsledek vnitřních poměrů v Československu. Začínala normalizace a vycestovat do ciziny už nebylo tak jednoduché. Možná se úřady obávaly, aby astronomové neemigrovali přes Jugoslávii třeba do sousední Itálie,“ přemítá správce hvězdárenské knihovny.
autor: Josef Beneš
Expedici do Jugoslávie připomíná dochovaný deník. |
1234 |