Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Po delší době jsme se věnovali fotometrii zákrytových dvojhvězd, které jsou v našem seznamu zajímavých objektů. Jedním z nich je zákrytový systém IM Vul, který v součinnosti se Sekcí proměnných hvězd a exoplanet pozorujeme od roku 2000.
Tato zákrytová dvojhvězda se do zorného pole dostala v roce 1999 jako málo prozkoumaný objekt do programu Sekce proměnných hvězd PROSPER, kde se upřesňovali základní parametry světelných křivek nově objevených zákrytových dvojhvězd. Objevitelem této dvojhvězdy byl v roce 1957 R.Romano (GSC 1646 1588). Přesnější CCD data bylo možné pořizovat až na konci 90.let, kdy se povedlo upřesnit základní parametry světelné křivky. První informace (základní minimum, perioda, barevný index) o těchto objektech se objevuje v publikaci G.Pojmanski, (Acta Astronomica 52, 397, 2002.) a v publikaci IBVS (Antipin, S. V., Pastukhova, E. N., Samus, N. N., 2005, IBVS 5613) bylo zveřejněno definitivní označení této zákrytové dvojhvězdy typu W UMa jako IM Vul.
Výsledky našich pozorování byly publikovány v roce 2005 v časopise Astrophysic and Space Science (vol. 296, duben 2005), kde se uvádí základní minimum JD 2452907,295, perioda 0,4542670 dne a odhad povrchové teploty 6200 a 6000 K (hvězdy spektrální třídy F).
Další pozorování začala odhalovat odchylky v O-C. Mezi lety 1999-2004 minima nastávala dříve až do maxima 0,03 dne (43,2 minuty) a od roku 2004 do současnosti minima začala nastávat později až k současné hodnotě plus 0,1 dne (144,8 minuty). Amplituda změn je natolik velká, že se nemůže jednat o chyby v měření okamžiků minim. Nejnovější pozorování, které jsme pořídili na hvězdárně ve Valašském v období září a říjen letošního roku, tento trend potvrzují. Tím O-C diagram získává parabolický tvar. Jedním z vysvětlení by mohl být přenos hmoty mezi složkami hvězd. Pokud by výhledově došlo ke změně chodu O-C diagramu a postupně by získával sinusoidní tvar, pak by mohlo jít o možnost přítomnosti třetí hvězdy v systému. Budoucí pozorování odhalí, zda platí první nebo druhá možnost.
Obrázek 1:
O-C diagram zákrytové dvojhvězdy IM Vul v letech 1999 – 2016 převzatý z O-C brány stránek Sekce proměnných hvězd a exoplanet.
O-C diagram IM Vul z let 2004–2023 z dat pořízených na hvězdárně ve Valašském Meziříčí. Amplituda změn v O-C diagramu dosahuje 0,1 dne (144 minut). Modré body představují primární minima, oranžové body představují sekundární minima.
autor: Ladislav Šmelcer