Pohled do historie aneb informace ze stavebně-historického průzkumu

(Tento text byl převzat, zkrácen a upraven ze Stavebně historického průzkumu Hvězdárny Valašské Meziříčí, který zpracoval PhDr. Leoš Mlčák, Ateliér pro průzkumy, restaurování a rekonstrukce památek, Olomouc.)

Astronomická pozorování na kopci Na Stínadlech začala roku 1926 (1929), kdy zde Antonín Ballner zřídil malou dřevěnou hvězdárničku, kterou nazýval „kolňa badajna”. V ní umístil svůj první dalekohled „brejlák”, který později nahradil větším přístrojem, také vlastní výroby. Postupně Ballner získal řadu příznivců astronomie, s nimiž se mu v letech 1947–1949 podařilo zahájit stavbu vysněné nové hvězdárny. Zpočátku byly veškeré práce prováděny brigádnicky. Pro velký rozsah prací byla ale hvězdárna dokončena až za účasti stavebního podniku. Vznikla nová budova s rozlehlou vstupní halou, přednáškovým sálem pro 70 posluchačů, fotokomorou, knihovnou a kancelářemi.

Uvedena do provozu byla 1. října 1955. Ve druhém podlaží měla budova centrální kopuli o průměru šesti metrů a dvě boční kopule o průměru tři metry, přístupné z terasy. Již v původním zadání se počítalo se stavbou dalších objektů: bytu pro zaměstnance, odborného pracoviště a planetária. Celý tento komplex, avšak bez planetária, byl dokončen až roku 1964.

Budova hvězdárny byla postavena podle návrhu známého moravského architekta Zdeňka Plesníka (1914–2003). Na vypracování prvotního návrhu se účastnil také akademický architekt Jaroslav Hlaváč (1909–1984). Stavbu hvězdárny řídil za investora Josef Doleček, který se stal i jejím prvním ředitelem. Plesník se narodil 2. září 1914 ve Valašském Meziříčí; zemřel 28. září 2003 ve Zlíně. Ve Zlíně projektoval Dopravní podnik v Podvesné, Kancelářské stroje na třídě Tomáše Bati, provozovny Fotografie proti zlínskému kostelu, Dům služeb, různé vily a podílel se na budově Centroprojektu.

Z mimo zlínských staveb je možné, kromě hvězdárny ve Valašském Meziříčí, uvést kotelnu Fatry v Napajedlech, Aeropal v Kunovicích a MEZ v Hulíně, filmové ateliéry v Bratislavě, rozhlasový vysílač v Pekingu, budovu Státního výzkumného ústavu textilního a Výzkumného ústavu textilní technologie v Liberci. V roce 2000 obdržel Cenu města Zlína.

Příkladem Plesníkovy neofunkcionalistické architektury ze sedmdesátých let je vila Jindřišky a Miroslava Vysloužilových v Prostějově, Sadová 9, z let 1970–1972, vzniklá ve spolupráci s Josefem Taťákem. Nejlepšími doklady Plesníkovy drobnější privátní architektury jsou ale jeho známé vily ve Zlíně.

Z návrhů Zdeňka Plesníka na stavbu Hvězdárny ve Valašském Meziříčí, které patří k jeho nejstarším poválečným architektonickým návrhům, se podařilo nalézt pouze světlotisky, podané k žádosti ke stavebnímu povolení roku 1947. Ty patrně vznikly ještě během Plesníkova poválečného studia na pražské Akademii výtvarných umění. Stavební komise tyto stavební plány viděla 27. srpna 1947. Schváleny byly 5. listopadu 1947. Plesníkem je podepsán také plán patra použitý v roce 1955 (obr. 56). Jeho provedení schválil Okresní národní výbor ve Valašském Meziříčí 11. listopadu 1955. S ohledem na uvedené datum šlo o dokumentaci stavby po dokončení, která využila starších plánů. Z těchto plánů je možné rekonstruovat původní architektonický záměr, způsob jeho technického řešení i doplnění.

V původním řešení z roku 1947 chybí na jižní straně sloupy vynášející předstupující část terasy. V suterénu se už tehdy počítalo s konstrukcí pro Foucaultovo kyvadlo. V přízemí  se nacházela vstupní hala, na východě s Foucaultovým kyvadlem, na západě se stálou výstavní expozicí. Střední část podélné třítraktové symetrické dispozice vyplňoval přednáškový sál s balkónem. V levém západním traktu byla knihovna, uprostřed ředitelna a na konci nocležna s kuchyňkou, předsíňkou a zvláštním zadním vchodem. V pravém východním traktu byla chodbička. Z ní byly přístupny záchody, temná komora a kancelář II. sekce. Zvláštní zadní vchod i vchod z této pracovny, měla kancelář I. sekce. Hala ještě postrádala později navržený boční východní vstup.

Souhlas s výstavbou hvězdárny schválil 8. července 1947 Okresní úřad ochrany práce ve Zlíně s požadavkem, aby veškeré práce byly uskutečněny pouze svépomocí. Připojen je jmenný seznam brigádníků. Další, k textu stavebně historickému průzkumu následně připojené dokumenty, tvoří Protokol o komisionálním jednání o povolení stavby ze dne 27. srpna 1947. Zde jsou stanoveny podmínky stavby i některé detaily jejího technického řešení. Stavba měla být podle schválených plánů dohotovena do 31. prosince 1949. Podmínkou realizace bylo předložení povolení úřadu ochrany práce o tom, že stavba bude prováděna dělníky, kteří se nebudou podílet na výstavbě dvouletého plánu. Za projektanta byla přítomna valašskomeziříčská projekční a stavební firma Váňa a Smutek.

Prvotní projekt byl autorem záhy upraven, což dokládají plány kopírované už roku 1950. Na jižní straně byla doplněna předstupující část terasy se čtyřmi hladkými sloupy. Na východní straně byl k hale připojen boční vstup. V původním řešení se nepočítalo s terasou, zešikmená pultová střecha měla pokračovat i nad vstupní halou.

V novém návrhu dispozice přízemí se nadále počítalo s Foucaultovým kyvadlem. V západním traktu byla místo nocležny navržena dílna. Ve východním traktu byly ponechány veřejné záchody, za nimi umístěna nocležna, uprostřed dispozice laboratoř a za ní fotokomora. V patře byl ponechán balkon v přednáškovém sále a promítací kabina. Centrální kopule byla přístupná dvěma symetrickými schodišti.

Dne 2. června 1955 byl Okresní národní výbor ve Valašském Meziříčí požádán o kolaudaci dokončené stavby a o souhlas s jejím užíváním. Vydal ho zvláštním výměrem 11. listopadu 1955. K žádosti byl přiložen soubor plánů. Jak vyplývá z připojeného výměru, byl objekt řádně zkolaudován jen s malými nedodělky, které ale nebránily jeho užívání. Přesto si Okresní národní výbor vymínil podmínku, že pro veřejnost může být hvězdárna užívána až po napojení na zdroj pitné a užitkové vody a také až v ní bude fungovat centrální vytápění. Konstatovány byly ale také drobné stavební závady, způsobené nekvalitní prací dodavatele. Patrně největším nedostatkem bylo nedbalé zalití dilatačních spár asfaltem na terase.

Rozbor stavebních konstrukcí

Původní budova byla za památku prohlášena 3. května 1958. Zapsána je pod číslem rejstříku 1809/8–2393. Nachází se na parcele č. 1075, na katastrálním území Valašské Meziříčí. Má číslo popisné 941, číslo orientační Vsetínská 78. Budova je patrová, volně stojící, s pravidelným obdélným půdorysem. Je pouze částečně podsklepena. Plochostropý suterén tvoří přístupové schodiště, malý sklad a dva menší kruhové prostory. Střední centrální prostor se základy kopule, vedlejší pro Foucaultovo kyvadlo.

Přízemí tvoří na jižní straně obdélná příčně orientovaná hala s čelní prosklenou jižní stěnou a bočním vstupem pro personál na východní straně. Středem haly prochází kruhové těleso základu střední kupole, stropy nad oběma zbývajícími částmi dispozice mají stylizované kruhové stlačené kopulky, které imitují noční oblohu. Východní z nich je pokryta malbou souhvězdí, v západní nebyla zamýšlená malba provedena. Na podlaze je položeno dekorativní barevné teraso s nápisem VIVAT ASTRONOMIA. Před vstupem do přednáškového sálu je na stěně západního schodiště do patra osazena pamětní mramorová deska. Z haly, která na východě slouží jako pokladna a na východě jako výstavní prostor, je dvěma symetrickými přímými schodišti přístupné patro, přednáškový sál a provozní místnosti, ve východní i západní části podélně orientované dispozice. Místnosti v západní části jsou průchozí, místnosti ve východní části jsou přístupné úzkou chodbičkou. Všechny provozní místnosti jsou plochostropé. Záchody, původně umístěné jen v první místnosti východního podélného traktu, byly v roce 2004 rozšířeny o sousední prostor někdejší temné komory. V záchodech je položena původní terasová podlaha.

Přednáškový sál, přístupný dvoukřídlými dveřmi, má segmentový podhled stoupající od řečniště k promítací kabině. Řečniště tvoří mělký výklenek se zešikmenými bočními stěnami. Stěny přednáškového sálu, včetně promítací kabiny, jsou druhotně obloženy, na čelní straně sálu je po stranách řečniště adjustována symetrická plastická sádrová výzdoba se zlatým patinováním. Desky obsahují jména význačných vědců, dvě významné matematické rovnice a reliéfy hvězdářského dalekohledu a sextantu. Z přednáškového sálu je přístupné schodiště do suterénu. Dveře v provozních místnostech již nejsou původní.

Patro tvoří velká centrální kopule na jihu objektu, dvě menší severovýchodní a severozápadní kopule, horní části schodišť do hlavní kopule a na terasu a bývalý balkon, upravený na promítací kabinu a dva malé sklady. Převýšenou stoupající střechu nad přednáškovým sálem pokrývají velké vlnité eternitové tabule, kopule plech natřený stříbrnou barvou. Střechu objektu na terase tvoří izolovaný travnatý porost. Horní části čtyř hladkých sloupů, které prostupují nad úroveň terasy, sloužily jako podpěrky přenosných pozorovacích přístrojů. Stěny střední kopule jsou dodatečně pokryty vlnitým plechem.

Fasáda jižního proskleného průčelí s markýzou je hladká se škrabanou omítkou, ostatní fasády jsou obloženy kabřincem. Východní fasádě předstupuje zádveří s novodobými vstupními dveřmi s hliníkovými lištami. Prolamují ji čtyři okna, osazená ve špaletě. Západní fasádu prolamují tři okna osazená ve špaletě. Ze severní fasády v ose předstupuje na obou stranách přístavek řečniště, na které dosedá předstupující část terasy v šíři střechy nad přednáškovým sálem. Po obou stranách přístavku řečniště je fasáda prolomena hladkými dveřmi a dvojicí čtvercových nečleněných oken, osazených ve špaletě. Statické poruchy se na stavbě neprojevují.

Číslo popisné bylo budově přiděleno 1. prosince 1964. Roku 1977 a 1978 byla opravována střecha, osazeny nové klempířské prvky, otlučena omítka a obnoven obklad kabřincem, prodlouženo zábradlí na terase. Vybourána byla stávající betonová dlažba, uloženy betonové střešní prefabrikáty, ocelová výztuž a izolace z tvrdého asfaltu. Vyměněny byly střešní vlnité eternitové desky na střeše nad přednáškovým sálem. V roce 1995 byl opět opravován střešní plášť, který dostal na terase dnešní podobu, roku 2004 došlo k rekonstrukci záchodů.