Život a smrt hvězdných sourozenců

ESO 022/14 tisková zpráva

Na tomto působivém snímku, který byl pořízen na observatoři ESO/La Silla v Chile, se na pozadí oblaků zářícího plynu a temných prachových pásů choulí mladé hvězdy jedna ke druhé. Hvězdokupa známá pod označením NGC 3293 mohla ještě před nějakými deseti miliony lety být pouhým oblakem plynu a prachu. Jakmile se však začaly vytvářet první hvězdy, stalo se oblaku seskupení jasných stálic, jaké pozorujeme dnes. Hvězdokupy, jako je tato, jsou pro astronomy kosmickými laboratořemi, které umožňují dozvědět se více o vývoji hvězd.

Překrásná hvězdokupa NGC 3293 se nachází asi 8 000 světelných let od nás a na obloze ji najdeme v jižním souhvězdí Kýlu (Carina). Jako první ji v roce 1751 zdokumentoval francouzský astronom Nicolas-Louis de Lacaille během svého pobytu na území dnešní Jihoafrické republiky. Ke svému pozorování použil miniaturní dalekohled o průměru čočky pouhých 12 mm. Jedná se o jednu z nejjasnějších hvězdokup na jižní obloze, kterou je možné na tmavé čisté obloze spatřit i pouhým okem.

Hvězdokupy jako je NGC 3293 obsahují hvězdy, které vznikly zhruba ve stejnou dobu, mají téměř shodné chemické složení (utvářely se z jednoho oblaku plynu a prachu) a nacházejí se skoro ve stejné vzdálenosti od nás. Díky tomu jsou to ideální objekty pro testování teorií hvězdného vývoje. 

Většina hvězd, které vidíme na snímku, je velmi mladá. Samotná hvězdokupa je nejspíše stará méně než deset milionů let. Tyto hvězdy jsou tedy doslova kojenci ve srovnání se středním věkem našeho Slunce, jehož stáří se pohybuje kolem 4,6 miliardy let. Vysoký počet mladých horkých modrých hvězd je v otevřených hvězdokupách, jako je NGC 3293 nebo lépe prozkoumaná NGC 4755 (Klenotnice, Jewel Box), běžný.  

Každá otevřená hvězdokupa se zformovala z jednoho obřího oblaku molekulárního plynu a hvězdy zůstávají pohromadě působeném vzájemné gravitační přitažlivosti. Silové působení je však příliš slabé na to, aby hvězdy udrželo pohromadě i během setkání s dalšími hvězdokupami nebo oblaky plynu v Galaxii, a hvězdokupa se nakonec rozpadne. Otevřené hvězdokupy tedy existují pouze několik stovek milionů let, zatímco jejich velké příbuzné – kulové hvězdokupy – mohou přetrvat i miliardy let a udržet si mnohem větší počet hvězd.  

Přes důkazy které naznačují, že v nitru NGC 3293 stále probíhá zrod hvězd, se předpokládá, že většina z padesáti hvězd v této hvězdokupě vznikla během jediné mohutné epizody hvězdotvorby. Přestože tyto hvězdy jsou všechny stejně staré, zdaleka všechny nejsou zářivě mladé, některé z nich vypadají ve stejném věku ‚postarší‘, což astronomům poskytuje možnost zkoumat, jak a proč se hvězdy vyvíjejí různou rychlostí.

Podívejme se blíže na oranžovou hvězdu v pravé dolní části hvězdokupy. Tato mohutná stálice je rudý obr. Pravděpodobně se zrodila jako jedna z největších a nejzářivějších hvězd z celé hvězdokupy. Ale jasné hvězdy žijí velmi rychle. Jakmile hvězda vypotřebovala palivo ve svém nitru, její vnitřní dynamika se změnila a hvězda se začala zvětšovat a chladnout. Stala se tak rudým obrem, jakého vidíme dnes. Rudí obři jsou hvězdy na konci svého života. Ale řada sesterských stálic v hvězdokupě se stále nachází ve fázi vývoje před vstupem na takzvanou hlavní posloupnost – tedy před začátkem dlouhého a stabilního středního období života hvězdy. Tyto hvězdy pozorujeme na úsvitu jejich života jako horké jasné a bílé stálice na rudém prachem zahaleném pozadí.  

Uvedený snímek byl pořízen kamerou WFI (Wide Field Imager) a dalekohledem MPG/ESO s primárním zrcadlem o průměru 2,2 m, který pracuje na observatoři La Silla v severním Chile.

Zdroj

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.

Odkazy

• snímky dalekohledu MPG/ESO
• další záběry pořízené dalekohledem MPG/ESO
• snímky observatoře La Silla

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO education and Public Outreach Department; Garching bei München, Germany
; Tel.: +49 89 3200 6655; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1422. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.