Nádhera vzešlá z temnoty

ESO 004/18 tisková zpráva

Celým tímto působivým širokoúhlým snímkem oblohy se táhne temný pás kosmického prachu ozařovaný mladými, nedávno zrozenými hvězdami. Jedná se o hustý oblak ležící v oblasti s probíhající tvorbou hvězd, která nese katalogové označení Lupus 3. Z kolabující hmoty tvořené plynem a prachem se zde tvoří mimořádně horké hvězdy. Snímek vznikl ze záběrů, které pořídily dalekohledy ESO/VST a MPG/ESO na observatoři La Silla v Chile. Jedná se o dosud nejdetailnější fotografii této oblasti oblohy.

Oblast s probíhajícím vznikem hvězd Lupus 3 se na obloze nachází v souhvězdí Štíra (Scorpius) a leží jen asi 600 světelných let od Slunce. Je součástí mnohem většího komplexu oblaků rozprostírajícího se v sousedním souhvězdí Vlka (Lupus Clouds), které jí také dalo jméno. Oblaky připomínají kouř rozfoukaný na pozadí milionů hvězd a astronomové takový útvar označují jako temnou mlhovinu (dark nebula).

Mlhoviny (nebulae) jsou rozsáhlými oblaky plynu a prachu táhnoucími se mezi hvězdami někdy i na vzdálenost stovek světelných let. Zatímco některé jsou působivě nasvětleny intenzivním zářením horkých hvězd, ty temné brání v průchodu světla kosmických objektů ležících v jejich nitru. Někdy proto bývají označovány také jako absorpční mlhoviny, jelikož je tvoří nahuštěné chladné částice prachu, které absorbují a rozptylují světlo procházející oblakem.

Nejznámější temné mlhoviny, jako třeba Uhelný pytel (Coalsack Nebula) nebo rozsáhlý temný pás severní Mléčné dráhy (někdy označovaný jako Great Rift, Velká trhlina), jsou natolik nápadné, že je možné je na přírodní noční obloze spatřit i pouhým okem jako tmavé oblasti v jinak zářivé Mléčné dráze (Milky Way).

Oblak Lupus 3 má nepravidelný tvar připomínající hada kroutícího se po obloze. Na tomto záběru husté temné filamenty nápadně kontrastují s intenzivním namodralým světlem hvězd uprostřed. Jako většina temných mlhovin je i Lupus 3 oblastí s probíhajícími procesy formování hvězd (star formation), jsou zde hojně zastoupeny protohvězdy a velmi mladé hvězdy. Nedaleké poruchy mohou způsobit, že se některá z hustějších částí oblaku začne hroutit působením vlastní gravitace, následkem tohoto procesu se hmota zahřívá a dále zahušťuje. Nakonec se v extrémních podmínkách jádra takového shluku může zrodit nová protohvězda.

Dvojice jasných hvězd uprostřed snímku tímto procesem prošla také. Na samotném počátku vývoje bylo jejich záření z větší části pohlcováno hustým závojem mlhoviny, ze které se zrodily. Rodící se hvězdy by tak bylo možné odhalit pouze pomocí teleskopů pracujících v infračerveném nebo rádiovém oboru. Jak se však stálice stávaly jasnějšími a teplejšími, jejich intenzivní záření a silný hvězdný vítr vymetly z okolí plyn i prach, a hvězdy se postupně vynořily z temnoty v celé své kráse.

Tyto dvě hvězdy jsou stále velmi mladé – tak mladé, že v jejich nitrech ještě nedošlo k zažehnutí termojaderných reakcí. V současnosti září díky přeměně gravitační potenciální energie na teplo při turbulentním procesu výstavby hvězdného nitra.

Pochopení mlhovin je zásadní při porozumění procesům vedoucím ke vzniku hvězd. I naše Slunce se před více než čtyřmi miliardami let pravděpodobně zrodilo v podobné oblasti, jako je Lupus 3. Jako jedna z nejbližších hvězdných porodnic byla oblast Lupus 3 mnohokrát detailně zkoumána. Například v roce 2013 pořídil menší záběr stejné oblasti (eso1303) dalekohled MPG/ESO (MPG/ESO 2.2-metre telescope) s primárním zrcadlem o průměru 2,2 m pracující na observatoři La Silla (La Silla Observatory).

Zdroj

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled ELT (Extremely Large Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

• Snímky dalekohledu VST (VLT Survey Telescope)
• Snímky dalekohledu MPG/ESO 2.2-metre telescope

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

autor: Jiří Srba