Koště nebeské čarodějnice?

ESO 036/12 tisková zpráva

Nový pohled na mlhovinu Tužka

Na novém snímku pořízeném na observatoři ESO/La Silla v Chile je zachycena mlhovina NGC 2736, která je též známa pod pojmenováním Tužka. Tento neobvyklý oblak zářícího plynu je součástí mohutného prstence zbytků, které po sobě zanechala exploze supernovy před 11 000 lety. Detailní pohled byl získán pomocí kamery WFI (Wide Field Imager ) a dalekohledu MPG/ESO o průměru primárního zrcadla 2,2 m.

Přes klid a zdánlivě neměnnou krásu noční oblohy vesmír zdaleka není poklidným místem. Hvězdy vznikají a zanikají v nekonečném cyklu. Smrt hvězdy může občas vytvořit neskonalou krásu, když materiál vyvržený do prostoru vytvoří na obloze neobvyklé tvary.    

Tento nový snímek získaný kamerou WFI (Wide Field Imager) a dalekohledem MPG/ESO o průměru primárního zrcadla 2,2 m na observatoři La Silla v Chile zachycuje mlhovinu Tužka [1] na bohatém hvězdném pozadí. Podivně tvarovaný oblak, který je též znám pod označením NGC 2736, je malou částí rozsáhlého pozůstatku po výbuchu supernovy [2], který se nachází na jižní obloze v souhvězdí Plachet. Zářivé filamenty vznikly při explozivní smrti hmotné hvězdy asi před 11 tisíci lety. Nejjasnější část oblaku vypadá jako tužka a tato podobnost dala mlhovině jméno. Celý útvar však spíše připomíná létající koště čarodějnice.

Pozůstatek po výbuchu supernovy v Plachtách je ve skutečnosti expandující obálkou plynu, kterou exploze vyprodukovala. Na počátku se rázová vlna pohybovala rychlostí milionů kilometrů za hodinu. Ale při rozšiřování v prostoru se setkávala s mezihvězdným plynem, který ji výrazně zpomalil. Tím vznikla řada neobvykle tvarovaných a zvlněných mlhovin. Mlhovina Tužka je nejjasnější částí této mohutné obálky. 

Tento nový snímek zachycuje velké ale nejasné struktury filamentů, menší jasné uzlíky plynu a skvrnky tvořené rozptýleným plynem. Zářivý vzhled mlhoviny je důsledkem stlačení plynu po příchodu rázové vlny supernovy. Jak vlna putuje prostorem, setkává se s mezihvězdným materiálem. Plyn se nejprve zahřeje na teploty milionů stupňů a následně opět chladne, přičemž vydává slabou záři, která je na snímku zachycena. 

Při pohledu na rozdílné barvy mlhoviny byli astronomové schopni zmapovat rozložení teploty plynu. Některé oblasti jsou stále tak horké, že dominantní emisí je modré vyzařování ionizovaného atomárního kyslíku. Jiné chladnější oblasti září červeně díky vyzařování vodíku.

Mlhovina Tužka měří na délku 0,75 světelného roku a mezihvězdným prostředím se pohybuje rychlostí přibližně 650 000 kilometrů za hodinu. To znamená, že přes svou vzdálenost asi 800 světelných let změní viditelně svou polohu vůči vzdáleným hvězdám již za dobu lidského života. Takže výbuch supernovy i po 11 tisících letech stále mění tvář noční oblohy.

Zdroj

Poznámky

[1] Mlhovina tužka, též známá pod označením MGC 2736, bývá někdy označována jako Herschelům paprsek (Herschel’s Ray). Objevil ji britský astronom John Herschel v roce 1835 při pobytu v jižní Africe. Popsal ji jako „neobyčejně dlouhý úzký paprsek výjimečně slabého světla“.

[2] Supernova je mohutná exploze hvězdy, která je důsledkem zániku buď velmi hmotné hvězdy a nebo bílého trpaslíka vázaného ve dvojhvězdném systému. Strukturu vzniklou následkem exploze nazýváme pozůstatek po výbuchu supernovy. Je tvořena materiálem, který se rozšiřuje nadzvukovými rychlostmi do okolní mezihvězdné hmoty. Supernovy jsou hlavním zdrojem těžších chemických prvků v mezihvězdné hmotě, takže následně přispívají k chemickému obohacení nový generací hvězd a planet.

Další informace

V roce 2012 slavíme 50. výročí založení ESO. ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 15 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) – nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob – teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 39 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.

Odkazy

• snímky dalekohledu MPG/ESO
• další záběry získané dlakohledem MPG/ESO
• snímky observatoře La Silla

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT & Survey Telescopes Press Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1236. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.