Hibernovaný hvězdný magnet

ESO 031/08 tisková zpráva

Objeven první opticky aktivní magnetar

Astronomové objevili nejbizarnější kosmický objekt, který 40 krát zablikal a poté opět zmizel. Jedná se pravděpodobně o chybějící článek patřící do rodiny neutronových hvězd, první objekt se silným magnetickým polem, který vykazuje krátkou a silnou aktivitu i ve viditelném světle.

Tento podivný objekt nejprve zavedl své objevitele na špatnou stopu, když jej identifikovali jako klasický záblesk záření gama, který obvykle doprovází smrt hvězdy ve vzdáleném vesmíru. Krátce nato se ale zdroj projevil unikátními vlastnostmi, které ukázaly, že se nachází mnohem blíže. Po úvodním gama záblesku následovala třídenní aktivní perioda, během které bylo pozorováno 40 záblesků ve viditelném světle. Další epizoda záblesků, tentokrát infračervených, následovala za jedenáct dní, a byla zaznamenána přístroji ESO/VLT. Poté se zdroj stal opět neviditelným.

„Máme co do činění s objektem, který byl před touto krátkou aktivní periodou dlouhé období v hibernaci“, vysvětluje Alberto J. Castro-Tirado, hlavní autor článku, který vyšel v časopise Nature.

Nejpravděpodobnějším objektem, který by mohl projevit takto unikátní vlastnosti, je magnetar nacházející se v naší galaxii, asi 15 000 světelných let daleko směrem do souhvězdí Lištičky (Vul). Magnetary jsou mladé neutronové hvězdy s extrémním magnetickým polem, které je miliard miliard-krát silnější než v případě Země. „Pokud by se takový magnetar nacházel na půl cesty k Měsíci, vymazal by informace ze všech kreditních karet na Zemi“, říká spoluautor Antonio de Ugarte Postigo. „Magnetary zůstávají po dlouhá období klidnými. Přestože jich bylo dosud identifikováno jen několik, je pravděpodobné, že jich v Mléčné dráze existuje nemalá populace“.

Někteří vědci upozorňují, že s klesající silou magnetického pole by magnetary měly pomalu „odcházet na klidný odpočinek“. Doposud však nebyl nalezen žádný vhodný zdroj, který by takový vývoj u magnetaru potvrdil. Nově objevený objekt, známý jako SWIFT J195509+261406, který se projevil nejprve jako gama záblesk GRB 070610, je prvním možným kandidátem. Vysvětlení pozorovaného jevu prostřednictvím magnetaru je podpořeno ještě další studií, založenou na jiném vzorku dat, která vyšla v tomtéž čísle Nature.

Poznámky

Článek od Castro-Tirado A. J. a kol. 2008, Flares from a candidate Galactic magnetar suggest a missing link to dim isolated neutron stars, Nature, 25. září 2008.

Jiný článek od Alexe Stefanescu a kol. ve stejném čísle Nature hypotézu magnetaru potvrzuje.

Složení týmu: A. J. Castro-Tirado, A. de Ugarte Postigo, J. Gorosabel, M. Jelinek, M. A. Guerrero, F. J. Aceituno, R. Cunniffe, P. Kubanek, S. Vitek (IAA-CSIC, Granada, Spain), T. A. Fatkhullin, V. V. Sokolov, E. Sonbas, S. A. Trushkin, N. N. Bursov, and N. A. Nizhelskij (SAO, Russian Academy of Science), P. Ferrero, D. A. Kann, S. Klose, and S. Schulze (Thuringer Landessternwarte Tautenburg, Germany), D. Sluse (Laboratoire d'Astrophysique, Ecole Polytechnique Fédérale de Lausanne (EPFL) Switzerland), M. Bremer and J.M.Winters (IRAM, Saint Martin d d'Heres, France), D. Nuernberger (ESO, Santiago, Chile), D. Perez-Ramirez (Universidad de Jaen, Spain and University of Leicester, UK), J. French, G. Melady, L. Hanlon, and B. McBreen (University College Dublin, Ireland), K. Leventis and S. B. Markoff (University of Amsterdam, The Netherlands), S. Leon (IRAM, Granada, Spain), A. Kraus (Max-Planck-Institut für Radioastronomie, Bonn, Germany), A. C. Wilson (University of Texas, Austin, USA), R. Hudec (Astronomical Institute of the Czech Academy of Sciences), M. Durant, J.M. Gonzalez-Perez, and T. Shahbaz (IAC, La Laguna, Spain), S. Guziy (Nikolaev State University, Ukraine), S. B. Pandey (Aryabhatta Research Institute of Observational-Sciences, India), L. Pavlenko (Crimean Astrophysical Observatory, Ukraine), C. Sanchez-Fernandez (European Space Astronomy Centre, Madrid, Spain), and L. Sabau-Graziati (INTA, Madrid, Spain). Antonio de Ugarte Postigo is now affiliated with ESO, Chile.

Celkem 42 vědců z celého světa použilo data získaná prostřednictvím 8 teleskopů včetně: BOOTES-2 (robotický teleskop na EELM-CSIC), WATCHER teleskop na Boyden Observatory (Jižní Afrika), 0.8-m IAC80 na Teide Observatory (Španělsko), Flemish 1.2-m Mercator teleskop na Observatorio del Roque de los Muchachos (Španělsko), Tautenburg 1.34-m teleskop (Německo), 1.5-m na Observatorio de Sierra Nevada (IAA-CSIC), 6.0-m BTA v Rusku, 8.2-m VLT na ESO v Chile a IRAM 30-m Pico Veleta y Plateau de Bure teleskop, společně se satelity SWIFT (NASA) a XMM-Newton (ESA).

Neutronové hvězdy jsou odhalenými zhuštěnými jádry – pozůstatky velmi hmotných hvězd (s původní hmotností mezi 8 až 15 násobky hmotnosti Slunce), které při výbuchu supernovy odvrhly své vnější obálky. Neutronové hvězdy mají průměr kolem 20 km, stále jsou však hmotnější než naše Slunce.

Magnetary jsou neutronové hvězdy se silným magnetickým polem, které je asi 100 krát silnější než u obyčejných neutronových hvězd. Energie uvolněná magnetarem během jediného záblesku v aktivní periodě odpovídá energii, kterou Slunce vyzáří za 10 000 let. 

Zdroj

Doplňující obrázky a multimédia

 * na objevu se podíleli také čeští odborníci, podrobnosti naleznete v článku "Čeští vědci se podíleli na objevu vesmírného objektu nového druhu" na serveru astro.cz nebo přímo na stránkách Astronomického ústavu Akademie věd České republiky, v. v. i.

Kontakty

Alberto J. Castro-Tirado
IAA-CSIC, Granada, Spain
Phone: +34 958 23 05 91
E-mail: ajct (at) iaa.es

Antonio de Ugarte Postigo
ESO, Chile
Phone: +56 2 463 3062
Mobile: +34 61 60 31 753
E-mail: adeugart (at) eso.org

ESO Press Officer: Dr. Henri Boffin - +49 89 3200 6222 - hboffin@eso.org
ESO Press Officer in Chile: Valentina Rodriguez - +56 2 463 3123 - vrodrigu@eso.org

Národní kontakt: Pavel Suchan +420 267 103 040 suchan@astro.cz

* externí doplňující odkaz, není součástí originální tiskové zprávy ESO

autor: Jiří Srba