Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Spojením sil pozemních a vesmírných dalekohledů vznikl barvitý obraz oblasti NGC 346, který nabízí nové informace o historii tohoto místa zaplněného hvězdami. Jednotlivé vlnové délky se zde slévají v jediný snímek, podobně jako vodové barvy na plátně, a poskytují nové informace o zrození hvězd.
Snímek kombinuje infračervenou (Spitzer Space Telescope, NASA), viditelnou (New Technology Telescope, ESO) a rentgenovou (XMM-Newton, ESA) oblast záření z trojice různých dalekohledů. Viditelné světlo NTT odhaluje astronomům pouze zářící plyn, zatímco nevšední kombinace víceoborového snímku umožňuje zcela jiný pohled na oblast NGC 346.
Jedná se o nejjasnější oblast vzniku nových hvězd v Malém Magellanově mračnu, nepravidelné trpasličí galaxii, jež obíhá naší Galaxii ve vzdálenosti 210 000 světelných let. „NGC 346 je pravá astronomická zoo,“ říká hlavní autor publikované práce Dimitrios Gouliermis Max Planck institutu v Heidelbergu. „Když různé vlnové délky spojíme v jeden snímek, můžeme odhalit, co se v jednotlivých částech regionu odehrává.“
Menší hvězdy jsou roztroušeny po celé oblasti, zatímco hmotné hvězdy se nacházejí v jejím středu. Jak hmotné, tak většina menších hvězd, vznikly ve stejnou dobu z hustého mračna. Ostatní menší hvězdy vznikly později v důsledku procesu nazývaného „vynucená tvorba hvězd“. Intenzivní záření hmotných hvězd nutí plyn se rozpínat. Vytvoří rázovou vlnu, která stlačí okolní studený plyn a prach, čímž zažehne novou tvorbu hvězd. Oranžovo-červené filamenty ve středu snímku ukazují, kde tento mechanismus působil.
Zdaleka ne všechny menší hvězdy však vznikaly tímto způsobem. Například skupina nacházející se v narůžovělé kapce v horní části snímku musela vzniknout jiným mechanismem. „Velice nás zajímá, jak tato osamělá skupina hvězd vznikla,“ říká Gouliermis. Díky víceoborovému snímku NGC 346 mohl Gouliermis se svým týmem určit, že spouštěcím mechanismem tvorby hvězd v oblasti byl výbuch supernovy přibližně před 50 000 lety. Nikoliv záření, ale silný vítr umírající hvězdy stlačil prach i plyn a byl příčinou vzniku nových hvězd. Přestože na snímku nemůžeme pozůstatky supernovy vidět, je zde jasně zřetelná bublina okolo bílé skvrny s modrým halo v levé horní části snímku (bílá skvrna je ve skutečnosti shluk tří hvězd).
Objev ukazuje, že spouštěcím mechanismem v tomto regionu bylo jak záření tak hvězdný vítr. Podle Gouliermise: „Výsledky nám ukazují, že tvorba hvězd je mnohem komplikovanější, než jsme si mysleli. Jednotlivé mechanismy se mohou doplňovat nebo působit proti sobě.“ Výsledků bylo dosaženo díky kombinaci dat získaných různými technikami a různými přístroji. Práce tak demonstruje sílu spolupráce mezi pozemními a vesmírnými dalekohledy.
Poznámky:
D. Gouliermis a kol., NGC 346 in the Small Magellanic Cloud. IV. Triggered Star Formation in the H II Region N 66, v časopise Astrophysical Journal.
Další spoluautoři článku: Thomas Henning, Wolfgang Brandner, Eva Hennekemper, a Felix Hormuth z Max Planck Institute for Astronomy, a You-Hua Chu a Robert Gruendl z University of Illinois v Urbana-Champaign, USA.
New Technology Telescope (NTT), 3,5 metrový dalekohled v La silla v Chile, byl prvním, jenž byl vybaven deformovatelným zrcadlem (systémem aktivní optiky). Technologii vyvinula ESO a v současnosti se používá na většině velkých dalekohledů.
Kontakty:
Dimitrios Gouliermis, Max Planck Institute for Astronomy, Heidelberg, Německo, Te.: +49 6221 528 401, E-mail: dgoulier (at) mpia.de
ESO Press Officer: Dr. Henri Boffin - +49 89 3200 6222 - hboffin@eso.org
ESO Press Officer in Chile: Valentina Rodriguez - +56 2 463 3123 - vrodrigu@eso.org
Národní kontakt: Pavel Suchan +420 267 103 040 suchan@astro.cz
autor: Tomáš Mohler, Jiří Srba