Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Výška oblaků na naší planetě se během prvního desetiletí tohoto století nepatrně snížila – v průměru o jedno procento. Vyplývá to z nové univerzitní studie vypracované na základě pozorování americkými družicemi a financované NASA. Tyto závěry mají velký význam pro vytváření modelů budoucího vývoje globálního klimatu.
Vědci z univerzity v Aucklandu (Nový Zéland) analyzovali prvních deset let měření výšky horní hranice oblačnosti (od března 2000 do února 2010). Data byla získána přístrojem MISR (Multi-angle Imaging SpectroRadiometer) na palubě družice NASA s názvem Terra (start 18. 12. 1999). Družice krouží kolem Země na polární dráze ve výšce zhruba 670 km nad zemským povrchem. Studie, publikovaná nedávno v časopise Geophysical Research Letters, odhalila celkový trend snižování výšky oblačnosti. Celková průměrná výška oblačnosti poklesla za poslední dekádu přibližně o jedno procento – jinak řečeno: o 30 až 40 metrů. Tento pokles se převážně týkal menších oblaků vyskytujících se ve vysokých výškách nad povrchem Země.
Roger Davies, hlavní vedoucí výzkumného týmu však říká, že ačkoliv dosavadní záznamy pokrývají příliš krátkou dobu na to, abychom mohli dospět k definitivním závěrům, poskytují určitou nápovědu, že se zde může dít něco poměrně důležitého. K určení významu tohoto pozorování pro vývoj globální teploty však bude potřebné dlouhodobé monitorování jevu.
Odpovídající snížení výšky oblaků umožňuje Zemi, aby se směrem do vesmíru ochlazovala mnohem efektivněji. Snižuje tak povrchovou teplotu planety a potenciálně může zpomalovat efekt globálního oteplování. To může představovat mechanismus „negativní zpětné vazby“ – změnu způsobenou globálním oteplováním, která působí právě opačným směrem. „Nevíme přesně, co způsobuje pokles výšky oblačnosti,“ říká Roger Davies. „Avšak musí to být způsobeno změnou cirkulace, která způsobuje formování oblačnosti ve vysokých výškách.“
Aparatura MISR, kterou vyvinula Jet Propulsion Laboratory, NASA, je pouze jedním z pěti přístrojů na palubě vědecké družice Terra. Využívá 9 kamer „dívajících se“ různými směry. Výsledkem je trojrozměrný pohled na oblačnost nad zemským povrchem, umožňující přesné měření jejich výšky a pohybu v atmosféře.
Družice Terra bude pokračovat podle plánu ve shromažďování dat i během další dekády. Vědci budou průběžně vyhodnocovat data z přístroje MISR a podrobně sledovat další vývoj tohoto trendu.
Další družice NASA, která studuje oblačnost, se jmenuje CloudSat a byla vypuštěna v roce 2006. CloudSat je první družicí, která využívá zdokonalený radar k vytváření „průřezů“ oblačností, abychom viděli jejich vnitřní vertikální strukturu. Poskytuje tak nový komplexní pohledu z vesmíru.
Fotografie v úvodu článku byla pořízena 23. 7. 2007 jednou ze zpětných kamer přístroje MISR (Multi-angle Imaging SpectroRadiometer) na palubě družice NASA s názvem Terra při pohledu směrem k severu. Zachycuje oblast nad jižní částí Indického oceánu.
Zdroj: http://www.nasa.gov/topics/earth/features/misr20120221.html
autor: František Martinek