Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Americká kosmická sonda MESSENGER, jejímž cílem je výzkum planety Merkur, se několikrát dostala do pericentra své dráhy (tj. nejblíže ke Slunci). Členové „zobrazovacího“ týmu sondy využili této výhody po přiblížení ke Slunci a zahájili pátrání po tzv. vulkanoidech – po malých kamenných planetkách, jejichž existence se předpokládá na stabilních kruhových oběžných drahách uvnitř dráhy planety Merkur.
Vulkanoidy jsou pojmenovány podle předpokládané planety Vulkán, jejíž existence byla navrhována za účelem vysvětlení neobvyklých změn dráhy Merkuru. Astronomové mají již dlouho podezření, že tyto malé slabě zářící „kosmické kameny“ skutečně existují. Mezi Sluncem a drahou planety Merkur existuje gravitačně stabilní oblast (ve vzdálenosti 0,08 až 0,21 AU, tj. 12 až 31 miliónů km), což znamená, že každý objekt, který zde původně vznikl, zde mohl zůstat po miliardy roků a může zde existovat ještě dnes. Všechny ostatní obdobné oblasti ve Sluneční soustavě jsou obsazeny podobnými druhy těles.
Hypotézu o existenci vnitřního prstence planetek uvnitř dráhy Merkuru se zatím nepodařilo potvrdit ani vyvrátit právě proto, že se tato tělesa pozorovateli ztrácejí ve slunečním světle. Dosavadní pozemská pátrání probíhala například během zatmění Slunce, eventuelně v době večerního či ranního soumraku. Vzhledem k malé jasnosti případných vulkanoidů však příliš mnoho šancí na objev není.
Po vulkanoidech pátrali astronomové také na snímcích, které již několik let pořizuje sluneční observatoř SOHO, určená k monitorování Slunce. Žádný objekt jasnější než 7 mag, což by odpovídalo průměru asi 60 km, zatím objeven nebyl.
V polovině ledna 2010 byla na Zemi předána zatím poslední sada 256 snímků, pořízených americkou sondou MESSENGER za účelem pátrání po vulkanoidech. Doposud žádný takový objekt nebyl detekován.
Sonda MESSENGER má několik unikátních příležitostí k pátrání po malých a velmi slabě zářících vulkanoidech. Nejvýhodnější příležitosti nastaly v době, kdy sonda MESSENGER 3krát prolétávala pericentrem své dráhy, a to v červnu 2008, v únoru 2009 a zatím naposled v lednu 2010. V letošním roce nastanou ještě tři další příležitosti pro pátrání, když bude sonda znovu prolétávat pericentrem své dráhy.
Na fotografiích, které doposud pořídila sonda MESSENGER, nebyly objeveny žádné stopy po vulkanoidech. Na připojeném snímku představuje jasný objekt planetu Venuši, slabé tečky jsou vzdálené hvězdy. Snímek byl záměrně přeexponován, aby bylo možné zachytit přítomnost případných slabě svítících vulkanoidů. Pokud by na snímku byly stopy vulkanoidů, vzhledem ke svému oběhu kolem Slunce by jejich stopy byly odlišné od stop slabých hvězd. Znovu je nutno zopakovat, že pátrání po vulkanoidech zatím nebylo úspěšné.
Související článek: MESSENGER – lovec nepolapitelných asteroidů.
Zdroj: http://messenger.jhuapl.edu/the_mission/index.html
autor: František Martinek