Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Na přelomu srpna a září 2008 mohli pozorovatelé z větší části severní polokoule od Ameriky až po Evropu pozorovat neobvykle zbarvené západy Slunce - takzvaný vulkanický či poerupční soumrak.
Za jasné oblohy večer 30. srpna se krátce po západu Slunce začala nad obzorem objevovat do té doby neviditelná velmi „vysoká oblačnost“, která nebyla zobrazena ani na družicových snímcích. Obloha nad západním obzorem postupně dostávala žlutý, oranžový, karmínový až fialový nádech.
Toto nebeské divadlo bylo pravděpodobně způsobeno prachovými částicemi vulkanického původu vyvrženými vysoko do atmosféry při výbuchu sopky Kasatochi na Aljašce 7. srpna 2008.
Za normálních okolností převažuje v atmosféře Země molekulární rozptyl slunečního záření, který se nejvíce projevuje na krátkých vlnových délkách modrého světla a nejméně v červené barvě. Proto je obloha modrá – rozptýlené modré světlo k pozorovateli přichází ze všech směrů. Vulkanický prach (nebo jiné větší částice) v atmosféře ale způsobí rozptyl také vlnových délek blíže červené oblasti. Takto osvětlená oblaka, krystaly či samotné prachové částice ve vysoké atmosféře tak dají obloze neobvyklý barevný nádech.
Více informací o tomto úkazu se dozvíte například na serveru www.astro.cz v článku Petra Kubaly. Představu o průběhu jevu si můžete udělat také podle snímků v naší fotogalerii nebo na serveru www.spaceweather.com.
Zajímá-li vás názor profesonálního meteorlologa Milana Šálka, zalistujte také Instantními astronomickými novinami (IAN). Zajímavý článek najdete také v "Měsíčním deníku" Pavla Gabzdyla.
Na závěr jeden "suběktivně zabarvaný popis" v podání Ladislava "Laco" Bálinta, jednoho z účastníků expedice LEPEX 2008 na meteostanici Maruška v Hostýnských vrších:
"Pred zapadom Slnka sme na Maruske chystali ohen (ze si upecieme spekacky a podobne dobroty). Ja som vytiahol fotak aj so stativom, ze si vyfotim zapad Slnka. A to som netusil aka show to vlastne bude! Najprv som zbadal velmi zaujimave oblaky. Priznam sa, ze som este take nazivo nevidel! Tak som urobil jeden zaber.
A o par minut neskor to zacalo! Najprv obloha vyzerala nejak takto. A potom finale. To sa mi zial nepodarilo zlozit do jednej HDR panoramy. Tak ponukam 2 panoramy. Tu je zaber na oblohu. A tu na povrch zeme (je vidiet odrazene cerveno fialove svetlo od tych oblakov). Fotene o 19:55 LSEC. Az na druhy den vecer som sa dozvedel, co tento neuveritelny efekt sposobilo ..."
Pokud jste někdo úkaz pozorovali, případně nafotili, napište nám.
autor: Jiří Srba