Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Byla zahájena stavba nové budovy Kulturně-kreativního centra (KKC), která vyroste na místě někdejších garáží u ulice J. K. Tyla. Ty už byly srovnány se zemí a nyní se pokračuje v budování hlubokých základů. KKC nabídne především mládeži prostor pro tradiční i netradiční vzdělávací akce. Nejen mládež bude mít zde, v KKC vybaveném adekvátně zařízenými prostory nejen učeben a pracoven, ale také laboratoří možnost se experimentálně i prakticky na vědě a výzkumu podílet. Objekt by měl začít sloužit veřejnosti od konce roku 2025.
Hvězdárnu zde můžete sledovat pod jménem astro_hvm a mít tak sice méně odbornou, ale zato přístupnější formu informování nejširší veřejnosti o naší činnosti jako na dlani.
Dalekohled ESO/VLT získal zatím nejdetailnější infračervené záběry ‚hvězdné porodnice‘ v mlhovině Carina. Zviditelnil tak mnohé dosud skryté struktury rozptýlené v této působivé nebeské krajině plynu, prachu a mladých hvězd. Tento snímek patří k nejpozoruhodnějším, jaké kdy VLT pořídil.
Hluboko v srdci jižní části Mléčné dráhy leží hvězdná porodnice známá jako mlhovina Carina. Nachází se asi 7 500 světelných let od Země a na obloze ji naleznete v souhvězdí Lodního kýlu (Carina) [1]. Tento zářící oblak plynu a prachu je jednou z nejbližších 'líhní‘ hmotných hvězd a nalezneme zde několik stálic ze skupiny nejtěžších a nejjasnějších, jaké známe. Jednou z nich je záhadná a extrémně nestabilní hvězda Eta Carinae, jež byla ve 40. letech 19. století po několik let druhou nejjasnější hvězdou na celé obloze, a která pravděpodobně v blízké budoucnosti (z astronomického pohledu samozřejmě) exploduje jako supernova. Mlhovina Carina je pro astronomy unikátní laboratoří, kde mohou studovat bouřlivý zrod i mládí hvězd.
Ačkoliv tato mlhovina vypadá úchvatně i ve viditelném světle (eso0905), mnohá její tajemství jsou skryta za hustými oblaky prachu. Aby pronikli skrze tuto oponu, využili evropští astronomové pod vedením Thomase Preibische (University Observatory, Mnichov, Německo) možnosti dalekohledu ESO/VLT ve spojení s kamerou HAWK-I [2] citlivou v oboru infračerveného záření.
K vytvoření uvedeného snímku, který je nejpodrobnější infračervenou mozaikou této mlhoviny, jaká byla dosud pořízena a zároveň jedním z nejdramatičtějších snímků získaných pomocí dalekohledu VLT, byly použity stovky jednotlivých záběrů. Kromě jasných hmotných hvězd jsou na tomto obrázku zachyceny také stovky tisíc slabších [3], které byly dosud nepozorovatelné.
Oslnivá Eta Carine se na snímku nachází vlevo, na samém dolním okraji. Je obklopena oblaky plynu, které svítí v důsledku ozařování intenzivními ultrafialovými paprsky. Po celém snímku nalezneme rovněž mnoho kompaktních skvrnek temného materiálu, který zůstává i v infračerveném oboru neprůhledný. Jsou to husté prachové kokony, ve kterých právě vznikají nové hvězdy.
Za posledních několik milionů let se v této oblasti zrodilo mnoho hvězd, a to jak osamocených, tak vázaných v hvězdokupách. Jasnou hvězdokupu poblíž středu snímku označují astronomové jako Trumpler 14. Ačkoliv tento objekt je dobře pozorovatelný i ve viditelném světle, na infračerveném záběru můžeme spatřit mnohem více slabých hvězd. Směrem k levé straně snímku můžete spatřit malou koncentraci žlutě vyhlížejících hvězd. Seskupení bylo poprvé spatřeno na tomto záběru z VLT, na snímcích ve viditelném světle jej není vidět vůbec. Jedná se o jeden z mnoha nových objektů, které byly učiněny díky tomuto úchvatnému širokoúhlému záběru.
Poznámky
[1] Souhvězdí Carina (Lodní kýl) představuje část mytologické lodi Argo z báje o Jásonovi a argonautech.
[2] Oblasti naplněné prachem absorbují a rozptylují kratší vlnové délky modrého světla více než delší červené. Tento jev rovněž vysvětluje, proč je Slunce nad západním obzorem často červené, především v okamžicích, kdy je v atmosféře hodně prachu. Na některých místech oblohy bohatých na prach, především v oblastech zrodu hvězd, je tento efekt tak výrazný, že tudy neprochází žádné viditelné světlo. Astronomové tento problém překonávají díky pozorování v oboru infračerveného záření, za použití speciálních kamer jako je HAWK-I na dalekohledu ESO/VLT nebo kamera přehlídkového teleskopu VISTA.
[3] Jedním z hlavních úkolů astronomů bylo hledání hvězd slabších a méně hmotných než Slunce v této oblasti. Snímek má takový dosah, že umožňuje hledat mladé hnědé trpaslíky.
Další informace
V roce 2012 slavíme 50. výročí založení ESO. ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 15 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) – nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob – teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 40 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.
Odkazy
Kontakty
Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz
Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz
Thomas Preibisch; University Observatory Munich/Ludwig-Maximilians-University; Munich, Germany; Tel: +49 89 2180 6016; Email: preibisch@usm.uni-muenchen.de
Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT and Survey Telescopes Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel: +49 89 3200 6655; Cell: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org
Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1208. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.