Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Byla zahájena stavba nové budovy Kulturně-kreativního centra (KKC), která vyroste na místě někdejších garáží u ulice J. K. Tyla. Ty už byly srovnány se zemí a nyní se pokračuje v budování hlubokých základů. KKC nabídne především mládeži prostor pro tradiční i netradiční vzdělávací akce. Nejen mládež bude mít zde, v KKC vybaveném adekvátně zařízenými prostory nejen učeben a pracoven, ale také laboratoří možnost se experimentálně i prakticky na vědě a výzkumu podílet. Objekt by měl začít sloužit veřejnosti od konce roku 2025.
Hvězdárnu zde můžete sledovat pod jménem astro_hvm a mít tak sice méně odbornou, ale zato přístupnější formu informování nejširší veřejnosti o naší činnosti jako na dlani.
Tento nový, obdivuhodný snímek galaxie NGC 253 v souhvězdí Sochaře (Sculptor, Scl) byl pořízen teleskopem ESO/VISTA na observatoři Paranal (Chile) v rámci jedné z jeho prvních pozorovacích kampaní. Díky pozorování v infračerveném oboru není pohled dalekohledem VISTA tolik ovlivněn prachem. Teleskop odhalil nesčetné množství chladnějších hvězd a v centrální části galaxie objevil příčku, která je ve viditelném světle zcela nepozorovatelná. Záběr tak přináší mnoho nových informací o původu a vývoji galaxie.
Galaxii NGC 253 naleznete na jižní obloze v souhvězdí Sochaře (Sculptor, Scl). Patří k nejjasnějším na obloze a je možné ji spatřit i lepším triedrem. Galaxii objevila Caroline Herschelová z Anglie v roce 1783. Jedná se o spirální galaxii, která se nachází ve vzdálenosti asi 13 milionů světelných let od nás. NGC 253 je nejjasnějším členem malé skupiny galaxií v Sochaři, nejbližšího souseda naší Místní skupiny galaxií.
Dalekohled VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy) je největším přehlídkovým teleskopem světa a posledním přírůstkem do arzenálu přístrojů na observatoři Paranal v chilské poušti Atacama. Dalekohled byl ESO slavnostně předán na konci roku 2009 (eso 0949). Zatím provedl detailní studium dvou vybraných malých částí oblohy, nicméně v současnosti pracuje na mnohem větších přehlídkových projektech. Jedním z pečlivě sledovaných kousků oblohy byla právě galaxie NGC 253.
Vzhledem k tomu, že dalekohled VISTA pracuje v infračerveném oboru záření, dokáže proniknout přes hustá prachová oblaka, která jsou ve viditelném světle dominantou této galaxie. Podařilo se tak odhalit obrovské množství chladnějších hvězd. V centrální části galaxie byla zároveň objevena příčka, tvořená těmito hvězdami, která je ve viditelném světle nepozorovatelná. Majestátní spirální ramena se na tomto záběru rozprostírají takřka celým diskem galaxie.
Dalekohled VISTA sdílí na observatoři Paranal stejné unikátní pozorovací podmínky jako teleskop VLT, proto jsou pořízené záběry neobvykle ostré a detailní (ve srovnání s jinými pozemskými dalekohledy).
S tímto mocným nástrojem v rukou, by astronomové rádi odhalili některá tajemství galaxie NGC 253. Studují množství chladných červených hvězd v halu této galaxie, měří složení některých jejich sousedních trpasličích galaxií a hledají dosud nepozorované objekty, jakými mohou být kulové hvězdokupy či ultra-kompaktní trpasličí galaxie, které by jinak bez ostrého zraku teleskopu VISTA zůstaly neviditelnými. Na základě těchto dat by rádi odpověděli na otázku, jak galaxie vznikla a jakým způsobem se vyvíjela.
Další informace
ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 14 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) – nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zárove? je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob – teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 42 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.
Odkazy
Infračervený pohled na galaxii NGC 253 (dalekohled VISTA)
Spirální galaxie NGC 253 se nachází ve vzdálenosti 13 milionů světelných let od nás a patří tak k nejbližším galaxiím. Naleznete ji v souhvězdí Sochaře. V galaxii probíhá překotné formování nových hvězd a jejím typickým znakem jsou spirální ramena s velkým množstvím prachu. Při pohledu v infračerveném oboru se však tato prachová mračna stanou téměř průhlednými a je možné spatřit velké množství slabých červených hvězd, které jsou ve viditelném oboru zcela nepozorovatelné. Snímky byly pořízeny přes úzkopásmové filtry v pásmech Y, Z, J a K. Zorné pole je asi 38 x 28 obloukových minut
Kredit: ESO/J. Emerson/VISTA
Uznání: Cambridge Astronomical Survey Unit
Kontakty
Richard Hook; ESO, Survey Telescopes PIO; Garching, Germany; Tel: +49 89 3200 6655; Email: rhook@eso.org
Překlad: Jiří Srba, Hvězdárna Valašské Meziříčí
Národní kontakt: Viktor Votruba +420 267 103 040; votruba@physics.muni.cz
autor: Jiří Srba