Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Velký třesk možná nebyl sám. Ke vzniku všech částic a záření ve vesmíru se mohl připojit další Velký třesk, který zaplavil náš vesmír částicemi temné hmoty. A možná to dokážeme odhalit. Ve standardním kosmologickém modelu byl raný vesmír velmi exotickým místem. Snad nejzávažnější věcí, která se v našem vesmíru stala, byla událost inflace, která ve velmi raných dobách po Velkém třesku poslala náš vesmír do období extrémně rychlé expanze. Když inflace skončila, exotická kvantová pole, která řídila tuto událost, se rozpadla a proměnila se v záplavu částic a záření, které zůstaly dodnes.
Když byl náš vesmír mladší než 20 minut, tyto částice se začaly skládat do prvních protonů a neutronů během toho, co nazýváme nukleosyntézou Velkého třesku. Nukleosyntéza je pilířem moderní kosmologie, protože výpočty přesně předpovídají množství vodíku a helia ve vesmíru. Navzdory úspěchu našeho obrazu raného vesmíru však stále nerozumíme temné hmotě, což je tajemná a neviditelná forma hmoty, která představuje drtivou většinu hmoty ve vesmíru. Standardní předpoklad v modelech Velkého třesku je, že jakýkoli proces, který generoval částice a záření, také vytvořil temnou hmotu. A potom se temná hmota jen „poflakovala“ a ignorovala všechny ostatní.
Ale tým výzkumníků přišel s novým nápadem. Tvrdí, že naše inflace a éra nukleosyntézy Velkého třesku nebyly osamocené. Temná hmota se mohla vyvíjet po zcela oddělené trajektorii. V tomto scénáři, když inflace skončila, stále zaplavovala vesmír částicemi a zářením. Ale ne temná hmota. Místo toho zbylo nějaké kvantové pole, které se nerozpadlo. Jak se vesmír rozpínal a ochlazoval, toto extra kvantové pole se nakonec samo transformovalo a vyvolalo tvorbu temné hmoty.
Výhodou tohoto přístupu je, že odděluje evoluci temné hmoty od normální hmoty, takže nukleosyntéza Velkého třesku může probíhat tak, jak ji v současnosti chápeme, zatímco se temná hmota vyvíjí po samostatné dráze.
Tento přístup také otevírá cesty k prozkoumání bohaté škály teoretických modelů temné hmoty, protože nyní, když má samostatnou evoluční stopu, je snazší ji sledovat ve výpočtech, abyste viděli, jak by ji bylo možné srovnávat s pozorováními. Tým vědců byl například schopen určit, že pokud došlo k takzvanému temnému Velkému třesku, muselo k němu dojít, když byl náš vesmír mladší než jeden měsíc.
Výzkum také zjistil, že výskyt temného Velkého třesku uvolnil velmi unikátní podpis silných gravitačních vln, které by přetrvávaly v dnešním vesmíru. Probíhající experimenty, jako je sledování period pulsarů, by měly být schopny detekovat tyto gravitační vlny, pokud existují. Stále ještě nevíme, zda k temnému Velkému třesku došlo, ale tato práce dává jasnou cestu k testování nápadu.
Zdroj: https://www.universetoday.com/160285/the-universe-may-have-started-with-a-dark-big-bang/
autor: František Martinek