Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Byla zahájena stavba nové budovy Kulturně-kreativního centra (KKC), která vyroste na místě někdejších garáží u ulice J. K. Tyla. Ty už byly srovnány se zemí a nyní se pokračuje v budování hlubokých základů. KKC nabídne především mládeži prostor pro tradiční i netradiční vzdělávací akce. Nejen mládež bude mít zde, v KKC vybaveném adekvátně zařízenými prostory nejen učeben a pracoven, ale také laboratoří možnost se experimentálně i prakticky na vědě a výzkumu podílet. Objekt by měl začít sloužit veřejnosti od konce roku 2025.
Hvězdárnu zde můžete sledovat pod jménem astro_hvm a mít tak sice méně odbornou, ale zato přístupnější formu informování nejširší veřejnosti o naší činnosti jako na dlani.
Astronomové z University of Auckland prohlásili, že v naší Galaxii ve skutečnosti může existovat kolem 100 miliard obyvatelných planet podobných Zemi. Podstatně více, než předpokládaly dřívější odhady, kdy vědci očekávali asi 17 miliard obyvatelných planet. Protože ve vesmíru existuje přibližně 500 miliard galaxií, znamená to, že v celém vesmíru může existovat odhadem 50 000 000 000 000 000 000 000 (tj. 5×1022) obyvatelných planet.
K dřívějšímu odhadu 17 miliard obyvatelných planet v Mléčné dráze dospěli v lednu letošního roku pracovníci Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, kteří analyzovali data z observatoře Kepler. Tato observatoř v podstatě provádí měření poklesu jasnosti hvězd v okamžiku, kdy před nimi prochází planeta (tzv. tranzity) – ve většině případů se jedná o velké planety. Na základě opakujících se měření můžeme určit oběžnou periodu planety, z které je možné obvykle odvodit její vzdálenost od mateřské hvězdy a odhadnout povrchovou teplotu.
Podle Phila Yocka z University of Auckland pozorovací technika využívaná družicí Kepler je schopná především objevit „planety velikosti Země, které obíhají příliš blízko mateřské hvězdy“, a které jsou proto „obecně teplejší než Země“ (a z tohoto důvodu neobyvatelné).
Technika využívaná na University of Auckland, tzv. gravitační mikročočka, naopak vede k objevu dost velkého počtu Zemi podobných planet, které obíhají v dvojnásobné vzdálenosti Země od Slunce. Výsledkem je soupis planet, které jsou obvykle chladnější než Země. Na základě interpolace mezi oběma soubory astronomové doufají, že mohou mnohem přesněji odhadnout počet obyvatelných planet podobné velikosti jako Země. „Předpokládáme, že počet takovýchto planet je řádově 100 miliard,“ říká Phil Yock.
Gravitační mikročočka je efekt předpověděný Albertem Einsteinem v roce 1936. V zásadě se jedná o to, že světlo vyzařované hvězdou je zakřiveno a zesíleno gravitací hmotného tělesa, což nakonec umožňuje astronomům zjistit, o jak velká tělesa se jedná. Gravitační mikročočky byly použity v nedávné době k detekci planet o velikosti Neptunu či Jupitera a nyní Phil Yock se svými spolupracovníky z University of Auckland hodlají použít tuto metodu k objevování planet velikosti Země. Astronomové předpokládají použití této techniky gravitačních mikročoček při pozorování pomocí několika velkých datekohledů, které se nacházejí v Chile, jižní Africe, Austrálii, na Novém Zélandu, Havaji a v Texasu – a to k potvrzení jejich odhadu 100 miliard obyvatelných planet velikosti Země v Mléčné dráze.
Jestli Mléčná dráha obsahuje 100 miliard obyvatelných planet velikosti Země a pokud existuje v celém vesmíru přibližně 500 miliard galaxií, potom je mimořádně velká šance, že kromě Země existují i další planety obdařené životem. Jestli se nám podaří objevit tyto planety, případně jestli pro nás budou vhodné k osídlení, to zůstává velkou neznámou. Nejbližší pravděpodobně obyvatelnou planetou je Tau Ceti e, která je od nás vzdálena 11,9 světelného roku a nachází se v souhvězdí Velryby. Přesto je pro nás zatím velmi daleko. Doposud nejrychleji se pohybovala kosmická sonda Helios určená k výzkumu Slunce, a to rychlostí 70 km/s (tj. 0,000234 rychlosti světla). Ke hvězdě Tau Ceti by sonda Helios letěla 51 000 roků.
Kosmická sonda Helios se pohybovala tak rychle proto, že se přiblížila do blízkosti Slunce. Jednou z kosmických sond, které opustily Sluneční soustavu, byl Voyager 2. Tato sonda by k planetě Tau Ceti e putovala celých 200 000 roků. I k dosažení blízkých hvězd v rozumném čase 50 až 100 let budeme potřebovat pohonné systémy schopné dosáhnout alespoň 10 % rychlosti světla (které se šíří rychlostí 299 792, 458 km/s). O takových pohonech se již delší dobu uvažuje, avšak ještě dlouho nebudou dostupné.
Zdroj: http://www.physics-astronomy.com/2017/07/astronomers-estimate-100-billion.html
autor: František Martinek