Hned v prvních dnech roku 2025 jsme dosáhli v rámci projektu velké modernizace Hvězdárny Valašské Meziříčí dalšího významného cíle. Po více než deseti letech můžeme změnit první příčku ve velikosti primárního zrcadla našeho největšího dalekohledu - od počátku roku 2025 patří půlmetrovému zrcadlovému dalekohledu typu Newton.
Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Titan se díky svému povrchu bohatému na organické látky a hlubokému podpovrchovému oceánu může zdát jako hlavní kandidát na mimozemský život, ale nový výzkum naznačuje, že případný život na něm by byl velmi omezený.
Vědci modelovali, jak by mikrobi mohli na Titanu přežít pomocí fermentace, základního metabolického procesu, který nevyžaduje kyslík. Navzdory obrovskému množství organických látek na Titanu by byla biologicky využitelná jen jejich nepatrná část a jejich přísun do oceánu přes silný led je mizivý. Pokud by zde život existoval, byl by zřejmě mikroskopický, řídký a velmi těžko zjistitelný - spíše jako malé množství buněk rozptýlených po celém oceánu.
Záhadný měsíc s metanovými jezery
Titan, největší ze Saturnových měsíců, je zvláštní a cizí svět. Jeho povrch je posetý řekami a jezery kapalného metanu, roztroušený ledovými balvany a pokrytý dunami z „písku“ připomínajícího saze. Tato jedinečná krajina již dlouho fascinuje vědce a vyvolává otázky, zda by pod její hustou zamlženou atmosférou mohl existovat život.
Mezinárodní tým vědců pod vedením Antonina Affholdera z katedry ekologie a evoluční biologie Arizonské univerzity a Petera Higginse z katedry věd o Zemi a planetách Harvardovy univerzity se rozhodl tuto možnost prozkoumat a vytvořit vědecky podložený scénář života na Titanu. Jejich cílem bylo zjistit, jak by takový život mohl vypadat, kde by mohl existovat a kolik by ho mohlo být.
„V naší studii jsme se zaměřili na to, co dělá Titan jedinečným ve srovnání s jinými ledovými měsíci: a to je jeho bohatý organický obsah,“ řekl Affholder, který je postdoktorandem.
Omezená biomasa, rozsáhlý oceán
Pomocí bioenergetického modelování vědci analyzovali, zda by život mohl přežít v podpovrchovém oceánu Titanu, který může sahat téměř 450 km hluboko. Jejich závěry, publikované 7. dubna 2025 v časopise The Planetary Science Journal, naznačují, že ačkoliv by na Titanu mohly žít jednoduché mikroskopické formy života, které se živí organickými sloučeninami, celkové množství života by bylo velmi omezené, pravděpodobně ne více než několik kilogramů biomasy celkem.
Titan, který je často popisován jako „na povrchu podobný Zemi, uvnitř oceánský svět“, je cílem budoucího průzkumu prostřednictvím mise NASA s názvem Dragonfly. Ačkoliv se již mnoho spekulovalo o možných scénářích, které by na Titanu mohly dát vzniknout živým organismům na základě bohatého organického složení měsíce, předchozí odhady trpěly podle Affholdera příliš zjednodušeným přístupem.
Ne všechny organické látky jsou potravinami
„Existuje pocit, že když je na Titanu takové množství organických látek, není nouze o zdroje potravin, které by mohly udržet život,“ řekl Affholder. „Poukazujeme na to, že ne všechny tyto organické molekuly mohou představovat zdroje potravy, oceán je opravdu velký a mezi oceánem a povrchem, kde se všechny tyto organické látky nacházejí, je omezená výměna, takže prosazujeme diferencovanější přístup.“
Jádro výzkumu spočívá v přístupu „zpět k základům“, který se pokoušel přijít s věrohodným scénářem života na Titanu, který předpokládá jeden z nejjednodušších a nejpozoruhodnějších biologických metabolických procesů: kvašení. Kvašení, které je pozemšťanům známé díky svému využití při pečení kváskového chleba, vaření piva a - což je méně žádoucí - díky své roli při kažení zapomenutých zbytků, vyžaduje pouze organické molekuly, ale žádný „oxidant“, jako je kyslík, který je klíčovou podmínkou pro další metabolické procesy, jako je dýchání.
Mohl by Titan hostit mikroby?
„Fermentace se pravděpodobně vyvinula na počátku historie života na Zemi a nevyžaduje, abychom otevírali dveře do neznámých nebo spekulativních mechanismů, které se mohly, ale nemusely odehrát na Titanu,“ řekl Affholder a dodal, že život na Zemi se mohl nejprve objevit jako potrava organických molekul, které zůstaly po vzniku Země.
„Položili jsme si otázku, zda by podobní mikrobi mohli existovat i na Titanu,“ řekl Affholder. „Pokud ano, jaký potenciál má Titanův podpovrchový oceán pro biosféru živící se zdánlivě obrovskými zásobami abiotických organických molekul syntetizovaných v Titanově atmosféře, které se hromadí na jeho povrchu a jsou přítomny v jádře?“
Glycin: Univerzální stavební prvek
Výzkumníci se zaměřili zejména na jednu organickou molekulu, glycin, nejjednodušší ze všech známých aminokyselin. „Víme, že glycin byl relativně hojně zastoupen v jakékoliv prvotní hmotě Sluneční soustavy,“ řekl Affholder. „Když se podíváte na asteroidy, komety, mračna částic a plynu, z nichž se formují hvězdy a planety, jako je Sluneční soustava, najdeme glycin nebo jeho prekurzory v podstatě na všech těchto místech.“
Meteority a dopravní trasy
Počítačové simulace však ukázaly, že pouze malá část organického materiálu na Titanu může být vhodná pro mikrobiální konzumaci. Mikrobi spotřebovávající glycin v Titanově oceánu by byli závislí na stálém přísunu této aminokyseliny z povrchu přes silný ledový plášť. Předchozí práce téhož týmu ukázala, že meteority dopadající na led mohou zanechávat „taveniny“ kapalné vody, které se pak propadají ledem a dodávají povrchové materiály do oceánu.
„Naše nová studie ukazuje, že tato zásoba může stačit pouze na udržení velmi malé populace mikrobů o celkové hmotnosti maximálně několika kilogramů, což odpovídá hmotnosti malého psa,“ uvedl Affholder. „Takto malá biosféra by v průměru tvořila méně než jednu buňku na litr vody v celém obrovském oceánu Titanu.“
Hledání jehly v kupce sena
Pro budoucí misi na Titan by šance na nalezení života - pokud tam skutečně je - mohly být jako hledání jehly v kupce sena, pokud se potenciál pro život na Titanu nenachází jinde než v organickém obsahu na jeho povrchu, naznačuje tým.
„Došli jsme k závěru, že jedinečně bohatý organický inventář Titanu nemusí být ve skutečnosti k dispozici, aby hrál roli v obyvatelnosti měsíce v takové míře, jak by se dalo intuitivně předpokládat,“ řekl Affholder.
autor: František Martinek