Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
V hvězdném proudu, který se nachází v halo blízké trpasličí galaxie NGC 4449 s vybuchujícími hvězdami, se podařilo na kvalitní fotografii rozlišit jednotlivé hvězdné objekty. Snímek byl pořízen pomocí japonského dalekohledu Subaru o průměru 8,2 m ve spojení s kamerou Suprime-Cam.
Skrytá hmota … Její existence započala v okamžiku velkého třesku (Big Bangu), tedy v okamžiku vzniku vesmíru. V jejím objetí se formovaly a vyvíjely jednotlivé galaxie. Jestliže sečteme dohromady všechny složky hmoty obsažené v libovolné existující galaxii, odvodíme tak její hmotnost, avšak její gravitační účinky můžeme vysvětlit pouze na základě přítomnosti záhadných subatomárních částic. Bylo by snadné se domnívat, že ve větších galaxiích se nachází větší množství skryté hmoty. Nové výzkumy však ukazují, že tomu tak není. Trpasličí galaxie mají dokonce větší zastoupení skryté hmoty než jejich větší protějšky. Ačkoliv trpasličí galaxie jsou nejběžnější ze všech, víme toho o nich jen velmi málo – pouze to, že mohou pohlcovat jedna druhou. Vstupme tedy do objeveného hvězdného proudu …
„Několik mých dřívějších snímků zachycuje vzhled fosilních pozůstatků pradávných společenství, jako jsou slabé hvězdné řeky nazývané slapové proudy. Tyto hvězdné proudy jsou drobné útržky malých trpasličích galaxií, které byly gravitačně odtrženy při pohlcování větší galaxií, kolem níž obíhají,“ říká astrofotograf R. Jay Gabany. „Z teorie vyplývá, že trpasličí galaxie se rovněž spojují, k čemuž stále ještě dochází. Avšak doposud nebyl získán žádný zřejmý fotografický důkaz nebo podrobnější pozorování spojování malých galaxií.“
Příkladem je NGC 4449, malá nepravidelná trpasličí galaxie, která je velmi podobná Velkému Magellanovu oblaku, průvodci naší Galaxie. Co ji dělá pro astronomy tak zajímavou, je přítomnost několika tisícovek horkých modrých hvězd a červených hmotných oblastí zaplňujících prostor hustými oblaky prachu. Nejedná se pouze o vznikající nové hvězdy … jde doslova o explozivní (překotné) formování hvězd.
„Na publikované fotografii je malá trpasličí galaxie NGC 4449, která je od nás vzdálena 12,5 miliónu světelných roků. Na obloze ji najdeme v souhvězdí Honících psů na severní polokouli. Galaxie je přibližně stejně velká jako průvodce naší Galaxie – satelitní galaxie Velké Magellanovo mračno. Avšak NGC 4449 je mnohem vzdálenější a probíhá v ní mimořádný hvězdný boom – epizoda, pro kterou je charakteristické formování nových hvězd nezměrnou rychlostí,“ říká Jay Gabany. „Tento snímek je mimořádný, protože je na něm zachycena první trpasličí galaxie, o které víme, že její součástí je i slapový proud hvězd. Proto představuje první detailně studovaný vzorek trpasličí galaxie, splývající s obdobně malým hvězdným systémem. Profesionální astronomové rovněž očekávali, že splývání obou objektů může přispět k překotné tvorbě nových hvězd uvnitř galaxie NGC 4449, což se potvrdilo.“
Výzkum uskutečněný týmem astronomů, jehož vedoucím je Dr. David Martinez-Delgado, přinesl některé velmi zajímavé výsledky a jejich článek byl přijat k publikování v časopise Astrophysical Journal Letters. Ačkoliv teorie studené skryté hmoty předpovídá splývání a interakci mezi trpasličími galaxiemi, zde je první pozorovatelský důkaz, že tento způsob slučování v blízkém vesmíru stále ještě probíhá.
Zdroj: http://www.physorg.com/news/2011-12-galaxies-big-dark.html
autor: František Martinek