Trio mlhovin pohledem dalekohledu VST

ESO 019/17 tisková zpráva

Nový snímek, jehož mimořádně velký originál má rozlišení přes tři gigapixely, zachycuje dvojici slavných mlhovin a jejich méně známého souseda na společném portrétu. Vpravo se nachází slabě zářící oblak plynu s označením Sharpless 2-54, uprostřed leží ikonická Orlí mlhovina a vlevo mlhovina Omega. Uvedená trojice objektů je však pouze malou částí rozsáhlého komplexu oblaků plynu a prachu v této oblasti, ve kterých se k životu probouzejí nové hvězdy a ozařují své okolí. Záběr vznikl jako mozaika snímků pořízených pomocí přehlídkového dalekohledu ESO/VST.

Sharpless 2-54, Orlí mlhovina (Eagle Nebula) i mlhovina Omega (Omega Nebula) se nacházejí asi 7 000 světelných let od nás. První dvě na obloze nalezneme v souhvězdí Hada (Serpens), zatímco třetí se již promítá do souhvězdí Střelce (Sagittarius). Tato oblast Mléčné dráhy je bohatá na mohutné oblaky materiálu pro tvorbu nových hvězd. Trojice mlhovin ukazuje, ve kterých místech došlo v oblacích ke shlukování hmoty a jejímu kolapsu do podoby nových hvězd. Záření produkované nově zrozenými hvězdami pak přinutilo okolní plyn, aby svítil, což dává oblakům typický červený odstín charakteristický pro oblasti bohaté na vodík.    

Dva z objektů na tomto záběru byly objeveny podobným způsobem. Astronomům se nejprve podařilo nalézt jasné hvězdokupy vývojově spojené s mlhovinou Sharpless 2-54 i Orlí mlhovinou a teprve následně identifikovali mohutné, ale relativně slabé, oblaky plynu, které je obklopují. V případě Sharpless 2-54 objevil hvězdokupu britský astronom William Herschel v roce 1784. Hvězdokupa sama nese katalogové označení NGC 6604 (eso1218) a nachází se v levé části mlhoviny. S ní spojený velmi slabý oblak plynu byl neznámý až do 50. let 20. století, kdy si jej na fotografiích v atlasu oblohy National Geographic–Palomar Sky Atlas všiml Americký astronom Stewart Sharpless.

Orlí mlhovina nemusela na rozpoznání celé své krásy čekat tak dlouho. Její jasnou hvězdokupu (dnes známou jako NGC 6611) objevil švýcarský astronom Philippe Loys de Chéseaux v roce 1745 nebo 1746 (eso0142). O několik desetiletí později pozoroval stejné místo na obloze slavný francouzský pozorovatel Charles Messier a ve svých záznamech zdokumentoval i okolní mlhovinu, kterou zanesl do svého katalogu nehvězdných objektů pod číslem 16 (M 16, Messier 16) (eso0926).    

V případě mlhoviny Omega pozoroval Philippe Loys de Chéseaux dokonce i nápadnou záři v okolí a správně ji identifikoval jako mlhovinu již v roce 1745. Jeho atlas nebeských objektů se však mezi soudobými astronomy výrazněji nerozšířil, a tak mlhovinu Omega nezávisle nalezl v roce 1764 Charles Messier a ve svém populárním katalogu ji přiřadil číslo 17 (M 17, Messier 17) (eso0925).   

Snímek zachycuje dvojici slavných mlhovin a jejich méně známého souseda na společném portrétu. Vpravo se nachází slabě zářící oblak plynu s označením Sharpless 2-54, uprostřed leží ikonická Orlí mlhovina a vlevo mlhovina Omega. Záběr vznikl jako mozaika snímků pořízených pomocí přehlídkového dalekohledu ESO/VST. Snímek ve velkém rozlišení je ke stažení ze stránek ESO.

Pozorování, ze kterých byl vytvořen tento záběr, byla získána pomocí dalekohledu ESO/VST (VLT Survey Telescope), který pracuje na observatoři Paranal v Chile. Výsledná barevná fotografie vznikla jako mozaika desítek snímků, přičemž každý jednotlivý záběr z kamery OmegaCAM pracující na dalekohledu VST má rozlišení 265 megapixelů. Výsledný obrázek, který vyžadoval dlouhé a pečlivé zpracování dat, má celkové rozlišení 3,3 gigapixelů a jedná se o jeden z největších snímků, jaké ESO zveřejnila.

Zdroj

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled ELT (Extremely Large Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

• snímky dalekohledu VST

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org