Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Na novém snímku pořízeném pomocí dalekohledu ESO/VLT vypadá 'kometární globule' CG4 jako výhrůžně rozevřená tlama gigantické kosmické obludy. Ačkoliv na tomto záběru se zdá být mohutná a jasná, ve skutečnosti jde o slabou mlhovinu, která je stěží v dosahu amatérských pozorovatelů. Také její skutečná fyzikální povaha zůstává pro vědce záhadou.
V roce 1976 bylo na snímcích pořízených pomocí velkého Schmidtova dalekohledu v Austrálii (UK Schmidt Telescope) objeveno několik protažených útvarů připomínajících komety. A právě díky vzhledu se jim začalo přezdívat 'kometární globule', přestože s kometami mají pramálo společného. Všechny se nacházely v mohutné oblasti plné zářícího plynu pojmenované Gumova mlhovina (Gum Nebula, Gum 12). Útvary měly hustá, tmavá, prachem naplněná jádra a slabé ohony, které všechny mířily zhruba směrem od pozůstatků po výbuchu supernovy v souhvězdí Plachet ležících uprostřed této rozsáhlé mlhoviny. Ačkoliv se tyto objekty nacházejí v kosmických měřítkách nedaleko, trvalo astronomům dlouho, než je objevili, září totiž velmi slabě a proto je obtížné je zachytit.
Objekt na uvedeném snímku nese označení CG4 a někdy je pro něj používán název Ruka boží (God’s Hand). Jedná se o jednu z kometárních globulí a nachází se 1 300 světelných let od nás. Na jižní obloze byste ji našli v souhvězdí Lodní záď (Puppis).
Jádro mlhoviny CG4, částečně zachycené na tomto snímku a připomínající hlavu obrovské kosmické příšery, má průměr 1,5 světelného roku. Její ohon se táhne směrem dolů (na snímku není zachycen) a je dlouhý asi 9 světelných let. V astronomickém měřítku se tedy jedná o relativně malý oblak.
Poměrně malé rozměry jsou společnou vlastností všech kometárních globulí. Dosud objevené útvary tohoto typu jsou izolované, drobné oblaky neutrálního plynu a prachu obklopené horkým ionizovaným materiálem. Všechny se nacházejí v naší Galaxii.
Jádro mlhoviny CG4 je hustý oblak plynu a prachu, který můžeme pozorovat jen díky tomu, že je osvětlen nedalekými hvězdami. Záření těchto stálic postupně rozrušuje celou globuli a odnáší pryč drobné částice, které rozptylují světlo hvězd. Oblak CG4 však stále obsahuje dostatek plynu, aby zde mohlo vzniknout několik hvězd o velikosti Slunce. A hvězdotvorba v něm skutečně probíhá. Pravděpodobně byla zahájena v okamžiku, kdy na mlhovinu CG4 dopadlo záření hvězd, které nutí svítit i Gumovu mlhovinu.
Proč má však oblak CG4 i další podobné globule tak neobvyklý tvar, je stále otázkou výzkumu. Zatím pro jeho vysvětlení mají astronomové dvě teorie. Podle první z nich mohly kometární globule mít původně sférický tvar, který byl pozměněn efekty spojenými s explozí nedaleké supernovy, a díky nim mlhovina získala svůj nový neobvyklý vzhled. Jiní astronomové však navrhují, že kometární globule jsou tvarovány hvězdným větrem a ionizujícím zářením, které produkují hmotné OB hvězdy (OB stars). Tyto efekty mohou nejprve vést ke vzniku bizarních útvarů příznačně pojmenovaných ‚sloní choboty‘ a následně ke zformování kometárních globulí.
Aby astronomové mohli zjistit více, potřebují znát hmotnost, hustotu, teplotu a rychlost pohybu hmoty v globulích. Tyto údaje by mohla přinést měření molekulárních spektrálních čar, které jsou nejlépe pozorovatelné na milimetrových vlnových délkách – tedy v oboru elektromagnetického záření, který využívají teleskopy jako je ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array).
Tento snímek byl pořízen v rámci programu ESO Cosmic Gems. Jedná se o iniciativu, jejíž snahou je vytvářet astronomické snímky vizuálně atraktivních objektů pro vzdělávací a popularizační účely. Program využívá krátkých úseků pozorovacího času a jinak nevyužitého času dalekohledů, aby dopad na vědecká pozorování byl minimální. Získaná data jsou však k dispozici také odborníkům prostřednictvím vědeckých archivů ESO.
Další informace
ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.
Odkazy
Kontakty
Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz
Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz
Richard Hook; ESO education and Public Outreach Department; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org
Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1503. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.