Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Zatímco sonda putuje prostorem, rozbíhají se přípravy k možnému prodloužení mise. Právě k tomuto účelu sonda vesmírné agentury NASA, s názvem New Horizons, již dvakrát zaměřila objekt s označením 1994 JR1. Víme o něm, že je zhruba 145 kilometrů široký a obíhá Slunce ve vzdálenosti přesahující 3 miliardy kilometrů. Členové vědeckého týmu pak použili tato pozorování k odhalení nových údajů o onom pozůstatku z počátků formování Sluneční soustavy.
Údaje byly pořízeny palubním přístrojem k pořizování snímků na velkou vzdálenost s označením LORRI v rozmezí mezi 7. – 8. dubnem 2016, ze vzdálenosti okolo 111 milionů kilometrů. Byl tak překonán dosavadní rekord sondy co se týče nejbližšího zobrazení tohoto tělesa z listopadu 2015, kdy bylo detekováno ze vzdálenosti 280 milionů kilometrů.
Simon Porter, člen vědeckého týmu New Horizons ze Southwest Research Institutu v Boulderu ve státě Colorado, říká, že získaná pozorování obsahují několik cenných poznatků. „Zkombinování listopadových a dubnových pozorování dovoluje určit polohu JR1 s přesností na 1000 kilometrů, tedy mnohem přesněji než u jakéhokoli jiného malého tělesa Kuiperova pásu“. Zvýšení přesnosti údajů o oběžné dráze tak dovoluje vědeckému týmu vyvrátit teorii vzniklou několik let nazpět, přisuzující tělesu JR1 status kvazi-oběžnice Pluta.
Z bližších dubnových pozorování se týmu také podařilo určit rotační periodu (snímek v úvodu). Porovnáváním změn intenzity odráženého světla od povrchu JR1 stanovili dobu jedné otočky na hodnotu 5,4 hodin. „Je docela rychlá na těleso Kuiperova pásu“, říká člen týmu John Spencer ze stejného institutu. „Všechno je to součást nadšení z prozkoumávání nových míst a poznávání dosud neviděného.“
Spencer dodává, že tato pozorování jsou skvělým tréninkem k možným blízkým průletům okolo dalších dvaceti prastarých těles Kuiperova pásu, k nimž může dojít v průběhu několika příštích let, pokud NASA schválí prodloužení mise. Sonda New Horiznos prolétla kolem Pluta 14. června 2015, kdy pořídila první podrobná pozorování jak samotného Pluta, tak i jeho rodiny pěti známých měsíců. Nyní pokračuje na kursu k velmi těsnému průletu kolem dalšího tělesa Kuiperova pásu s označením 2014 MU69, kam dorazí 1. ledna 2019.
Zdroj: http://www.nasa.gov/feature/new-horizons-collects-first-science-on-a-post-pluto-object
autor: Tomáš Pečiva