Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Kosmická sonda NASA s názvem Juno proletěla kolem Jupiterova vulkanického měsíce Io v úterý 16. května 2023 a poté kolem samotného plynného obra. Průlet kolem měsíce byl zatím nejbližší, ve vzdálenosti asi 35 500 kilometrů. Nyní, ve třetím roce své prodloužené mise zkoumající nitro Jupitera, bude sonda na sluneční pohon také zkoumat soustavu prstenců, kde se nacházejí některé vnitřní měsíce planety Jupiter.
K dnešnímu dni uskutečnila Juno 51 průletů kolem Jupitera, a také shromáždila data během blízkých setkání se třemi ze čtyř galileovských měsíců – ledovými světy Europa a Ganymed a „ohnivým“ měsícem Io. „Io je nejvulkaničtější nebeské těleso, jaké ve Sluneční soustavě známe,“ řekl Scott Bolton, hlavní výzkumník pro sondu Juno ze Southwest Research Institute v San Antoniu. „Pozorováním v průběhu času během několika průletů můžeme sledovat, jak se sopky liší – jak často vybuchují, jak jsou jasné a horké, zda jsou zapojeny do skupiny nebo sólo a zda se mění tvar lávového proudu.“
Io, o něco větší než pozemský Měsíc, je světem v neustálých proměnách. Nejen největší planeta Sluneční soustavy jej neustále gravitačně deformuje, ale také jeho sourozenci – Europa a největší měsíc ve Sluneční soustavě Ganymed. Výsledkem je, že Io je neustále natahován a stlačován, což jsou akce spojené s vytvořením lávy, kterou lze pozorovat při erupcích z mnoha vulkánů.
Zatímco sonda Juno byla navržena pro studium Jupitera, její četné senzory navíc poskytly množství dat o měsících planety. Spolu se svou kamerou pro viditelné světlo JunoCam mohou přístroje sondy JIRAM (Jovian InfraRed Auroral Mapper), SRU (Stellar Reference Unit) a MWR (Microwave Radiometer) studovat sopky na Io a jak sopečné erupce interagují s mocnou magnetosférou Jupitera a polárními zářemi.
„Vstupujeme do další úžasné části mise Juno, jak se postupně přibližujeme k měsíci Io. Tento 51. průlet kolem Jupitera nám poskytl zatím nejbližší pohled na tento měsíc,“ řekl Bolton. „Naše nadcházející průlety v červenci a říjnu nás ještě více přiblíží a povedou ke dvojitému průletu kolem Io v prosinci tohoto roku a v únoru příštího roku, kdy prolétne do 1500 kilometrů od jeho povrchu. Všechny tyto průlety poskytnou nádherný výhled na vulkanickou aktivitu tohoto úžasného měsíce. Data by měla být nádherná.“
Během svých průletů kolem Jupitera se Juno přiblížila nízko nad vrcholky mraků planety – až na vzdálenost asi 3 400 kilometrů. Sonda se během těchto průletů přibližuje k planetě přes severní pól a vystupuje přes jih a pomocí svých přístrojů sonduje prostředí pod zatemňující oblačností, studuje nitro Jupitera a polární záře, aby se dozvěděla více o původu planety, její struktuře, atmosféře a magnetosféře. Juno obíhá kolem Jupitera již více než 2 505 pozemských dnů a uletěla přes 820 milionů kilometrů.
Kosmická sonda dorazila k Jupiteru 4. července 2016. K prvnímu vědeckému průletu došlo o 53 dní později a sonda pokračovala s touto oběžnou dobou až do průletu kolem Ganymedu 7. června 2021, což zkrátilo její oběžnou dobu na 43 dní. Průlet kolem Europy 29. září 2022 zkrátil dobu oběhu na 38 dní. Po dalších dvou průletech kolem Io, 16. května a 31. července, zůstane oběžná doba Juno pevně stanovena na 32 dní.
„Io je pouze jedním z nebeských těles, které se během této prodloužené mise nadále ocitají pod drobnohledem Juno,“ řekl zastupující projektový manažer Juno Matthew Johnson z NASA Jet Propulsion Laboratory v jižní Kalifornii. „Stejně jako neustále měníme oběžnou dráhu sondy, abychom umožnili nové perspektivy výzkumu Jupitera a průlety nízko nad noční stranou planety, bude sonda také studovat některé Jupiterovy prstence, aby se dozvěděla více o jejich původu a složení.“
NASA Jet Propulsion Laboratory, divize Caltechu v Pasadeně v Kalifornii, řídí misi Juno pro hlavního výzkumníka Scotta J. Boltona ze Southwest Research Institute v San Antoniu. Juno je součástí programu NASA New Frontiers Program, který je řízen v Marshall Space Flight Center NASA v Huntsville v Alabamě pro ředitelství vědeckých misí agentury ve Washingtonu. Kosmickou sondu postavila a provozuje společnost Lockheed Martin Space v Denveru.
Zdroj: https://www.nasa.gov/feature/jpl/nasa-s-juno-mission-getting-closer-to-jupiter-s-moon-io
autor: František Martinek