Slunce dosahuje maximální fáze jedenáctiletého slunečního cyklu

Snímky z observatoře Solar Dynamics Observatory (SDO) ukazují vzhled Slunce v době slunečního minima (vlevo, prosinec 2019) a slunečního maxima (vpravo, květen 2024). Tyto snímky jsou pořízeny na vlnové délce extrémního ultrafialového světla, které odhaluje aktivní oblasti na Slunci, jež jsou častější během slunečního maxima. Na telekonferenci s novináři zástupci NASA, Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) a mezinárodního panelu pro předpověď slunečních cyklů oznámili, že Slunce dosáhlo svého slunečního maxima, které by mohlo pokračovat i v příštím roce.

Sluneční cyklus je přirozený cyklus, kterým Slunce prochází při přechodu mezi nízkou a vysokou magnetickou aktivitou. Zhruba každých 11 let, na vrcholu slunečního cyklu, se magnetické póly Slunce převrátí – na Zemi by to bylo jako kdyby si severní a jižní pól vyměnily místo jednou za deset let – a Slunce přechází z klidného stavu do stavu aktivního a bouřlivého.

NASA a NOAA sledují sluneční skvrny, aby určily a předpověděly průběh slunečního cyklu – a nakonec i sluneční aktivitu. Sluneční skvrny jsou chladnější oblasti na Slunci způsobené koncentrací magnetických siločar. Sluneční skvrny jsou viditelnou součástí aktivních oblastí, tj. oblastí intenzivních a složitých magnetických polí na Slunci, které jsou zdrojem slunečních erupcí.

Snímky ve viditelném světle z observatoře Solar Dynamics Observatory ukazují vzhled Slunce v době slunečního minima (vlevo, prosinec 2019) a slunečního maxima (vpravo, květen 2024). Během slunečního minima je Slunce často dlouhou dobu beze skvrn. Sluneční skvrny souvisejí se sluneční aktivitou a používají se ke sledování průběhu slunečního cyklu.

„Během slunečního maxima se zvyšuje počet slunečních skvrn, a tím i sluneční aktivita,“ uvedl Jamie Favors, ředitel programu kosmického počasí v ústředí NASA ve Washingtonu. „Toto zvýšení aktivity poskytuje vzrušující příležitost k poznání naší nejbližší hvězdy – ale také způsobuje reálné dopady na Zemi a v celé naší Sluneční soustavě.“

Sluneční aktivita silně ovlivňuje podmínky ve vesmíru známé jako kosmické počasí. To může mít vliv na satelity a astronauty v kosmu, stejně jako na komunikační a navigační systémy, jako je rádio a GPS, a na energetické sítě na Zemi. Když je Slunce nejaktivnější, dochází k častějším jevům kosmického počasí. Sluneční aktivita vedla v posledních měsících ke zvýšené viditelnosti polárních září a k dopadům na satelity a energetickou infrastrukturu.

V květnu 2024 nasměroval příval velkých slunečních erupcí a výtrysků koronální hmoty (CME) směrem k Zemi mračna nabitých částic a magnetických polí a vytvořil tak nejsilnější geomagnetickou bouři na Zemi za posledních dvacet let – a pravděpodobně jednu z nejsilnějších zaznamenaných polárních září za posledních 500 let.

„Toto oznámení neznamená, že se jedná o vrchol sluneční aktivity, který v tomto slunečním cyklu uvidíme,“ řekl Elsayed Talaat, ředitel operací kosmického počasí v NOAA. „Slunce sice dosáhlo období slunečního maxima, ale okamžik, kdy sluneční aktivita na Slunci dosáhne vrcholu, bude určen až za několik měsíců nebo let.“

Přesný vrchol tohoto období slunečního maxima budou vědci schopni určit až za mnoho měsíců, protože jej lze identifikovat až poté, co budou sledovat trvalý pokles sluneční aktivity po tomto vrcholu. Vědci však identifikovali, že poslední dva roky na Slunci byly součástí této aktivní fáze slunečního cyklu, a to díky trvale vysokému počtu slunečních skvrn v tomto období.

Vědci předpokládají, že fáze maxima potrvá ještě asi rok, než Slunce vstoupí do fáze poklesu, která vede zpět ke slunečnímu minimu. Od roku 1989 pracuje Panel pro předpověď slunečních cyklů – mezinárodní skupina odborníků sponzorovaná NASA a NOAA – na své předpovědi příštího slunečního cyklu.

Sluneční cykly sledují astronomové již od roku 1600, kdy Galileo Galilei poprvé pozoroval sluneční skvrny. Každý sluneční cyklus je jiný – některé cykly mají vrchol po větší a kratší dobu, jiné mají nižší vrcholy, které trvají déle.

„Aktivita slunečních skvrn v 25. slunečním cyklu mírně předčila očekávání,“ uvedla Lisa Uptonová, spolupředsedkyně panelu pro předpověď slunečních cyklů a vedoucí vědecká pracovnice Southwest Research Institute (SwRI) v texaském San Antoniu. „Přestože jsme však zaznamenali několik velkých bouří, nejsou větší, než bychom mohli očekávat v maximální fázi cyklu.“

Dosud nejsilnější erupcí slunečního cyklu byla erupce X9.0 z 3. října 2024 (třída X označuje nejintenzivnější erupce, zatímco číslo poskytuje více informací o její síle).

Na grafu je počet slunečních skvrn za předchozích 24 slunečních cyklů. Vědci využívají sluneční skvrny ke sledování průběhu slunečních cyklů; tmavé skvrny jsou spojeny se sluneční aktivitou, často jako počátek obřích explozí – jako jsou sluneční erupce nebo výrony koronální hmoty – které mohou do vesmíru vyvrhnout záření, energii a sluneční hmotu.

NOAA očekává během současného období slunečního maxima další sluneční a geomagnetické bouře, které v příštích měsících přinesou příležitosti ke spatření polárních září, a také možné dopady na technologie. Kromě toho, i když méně často, vědci pozorují poměrně výrazné bouře během klesající fáze slunečního cyklu.

NASA a NOAA se připravují na budoucnost výzkumu a předpovídání kosmického počasí. V prosinci 2024 se mise Parker Solar Probe přiblíží ke Slunci nejblíže v historii a překoná tak svůj vlastní rekord nejbližšího objektu vytvořeného člověkem ke Slunci. Půjde o první ze tří plánovaných přiblížení sondy Parker na tuto vzdálenost, což výzkumníkům pomůže porozumět vesmírnému počasí přímo u zdroje.

Zdroj: https://phys.org/news/2024-10-sun-maximum-phase-year-solar.html a https://scitechdaily.com/nasa-confirms-solar-maximum-brace-for-massive-flares-and-epic-geomagnetic-storms/

autor: František Martinek