Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Ve středu 6. června 2012, v časných ranních hodinách, bylo možné i v oblasti Valašského Meziříčí pozorovat mimořádný úkaz – možno říci dokonce úkaz století – totiž přechod Venuše přes sluneční disk. Počasí si s námi poněkud zahrávalo, oblačnost zakrývala mj. i část oblohy nad severovýchodním obzorem, kde byl mnohem netrpělivěji než kdy jindy očekáván východ Slunce. Když se mraky poněkud protrhaly, objevilo se notoricky známé Slunce s několika skupinami slunečních skvrn. A přece vypadalo nápadně jinak. Zdobila jej velká černá „piha“ kruhového tvaru, patřící planetě Venuši, která se v tomto okamžiku zařadila přesně mezi Slunce a Zemi. A protože byla k Zemi přivrácena její noční polokoule, velmi dobře se vyjímala na žhavém oranžovém slunečním povrchu.
Na Hvězdárně Valašské Meziříčí jsme úkaz pozorovali nejen v obou velkých kopulích, ale také přenosným dalekohledem instalovaným na terase hlavní budovy. Druhá skupina pracovníků hvězdárny se vydala na jižní okraj města, do blízkosti památníku na Helštýně, což je vyvýšené místo s dobrým výhledem na východní obzor. Obě stanoviště navštívilo několik zájemců o pozorování úkazu, který se bude znovu opakovat až 11. 12. 2117 a 8. 12. 2125.
Pokud dovolily meteorologické podmínky, snažili jsme se událost zdokumentovat několika přístroji. Vybrané snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii.
autor: František Martinek