Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Astronomové objevili a „zvážili“ doposud nejmladší vznikající planetární soustavu L1527 IRS (známá též jako IRAS 04368+2557). Právě se rodící nová hvězda v souhvězdí Býka je obklopena rotujícím diskem z prachu a plynu. Od Země ji dělí vzdálenost 450 světelných roků.
Současná hmotnost hvězdy dosahuje pouze jedné pětiny sluneční hmotnosti. Astronomové však předpokládají, že si bude ze svého okolí přitahovat další materiál, až nakonec „doroste“ do velikosti našeho Slunce. Obklopující disk obsahuje materiál postačující na vytvoření minimálně sedmi planet velikosti Jupiteru.
„Tento velmi mladý objekt obsahuje všechny základní prvky vznikající planetární soustavy,“ říká John Tobin (National Radio Astronomy Observatory, NRAO). K výzkumu objektu s označením L1527 IRS, který se nachází v oblasti vzniku hvězd s názvem Taurus Cloud, použil John Tobin se svými spolupracovníci radioteleskopy Submillimeter Array (SMA) a Combined Array for Millimeter-wave Astronomy (CARMA).
Stáří této rodící se planetární soustavy je přibližně 300 000 let (pro porovnání: stáří Sluneční soustavy je 4,6 miliardy roků). „Může však být ještě mladší – závisí to na tom, jakou rychlostí docházelo v uplynulém období k akumulaci hmoty,“ dodává John Tobin.
Tato mladá hvězda je jedním z nejbližších příkladů rané etapy hvězdného vývoje. K detekci prachu a oxidu uhelnatého astronomové použili radioteleskopy pracující v oboru milimetrových rádiových vln. Nejprve se jim podařilo přesvědčivě dokázat, že mladá hvězda je obklopena materiálem v podobě rotujícího disku, a poté byli schopni určit hmotnost samotné protohvězdy.
Na základě změření Dopplerova posuvu rádiových vln, vyzařovaných oxidem uhličitým uvnitř disku, bylo možné zjistit, že oběžná rychlost částic se mění se vzdáleností materiálu od mateřské hvězdy stejným způsobem, jako oběžná rychlost planet ve Sluneční soustavě. „Tato tzv. keplerovská rotace představuje jeden z prvních důležitých kroků k nastartování vzniku planet,“ říká Hsin-Fang Chiang (University of Illinois a Institute for Astronomy of the University of Hawaii).
„Toto je nejmladší doposud objevená protohvězda, u níž můžeme pozorovat charakteristické rysy v obklopujícím disku,“ říká John Tobin. V mnoha ohledech je tato soustava velmi podobná tomu, jak si myslíme, že vypadala Sluneční soustava, když byla ještě velmi mladá. Již dřívější pozorování dalekohledy Gemini Observatory naznačovala přítomnost velkého disku obklopujícího protohvězdu. To motivovalo Johna Tobina a jeho spolupracovníky, aby pokračovali v pozorováních s vysokým rozlišením v oboru milimetrových vln, což jim nakonec umožnilo potvrdit přítomnost disku a změřit jeho rotaci.
„Dokonalejší schopnosti radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) na severu Chile nám dovolí studovat více takových objektů i ve větších vzdálenostech,“ říká John Tobin. „Prostřednictvím tohoto radioteleskopu budeme schopni se dozvědět více o tom, jak disky v okolí protohvězd vznikají a jak rychle mladé hvězdy dorostou do plné velikosti. Mnohem lépe tak porozumíme počátečním okamžikům života planetárních soustav,“ dodává John Tobin.
Zdroj: http://www.nrao.edu/pr/2012/youngsystem/ a http://www.sci-news.com/astronomy/article00765.html
autor: František Martinek