Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Nový výzkum přináší významné aktualizace měsíční stratigrafické časové škály, zahrnující holistický pohled na vývoj Měsíce po éře Apollo. Rozdělením historie Měsíce do tří eonů na základě souhry vnitřních a vnějších procesů vědci zdůrazňují klíčové evoluční fáze od vzniku magmatického oceánu až po současnou dominanci impaktních událostí. Identifikace „formace Das“ a zjemnění přednektarijského období na období magma-oceánie a aitkenian nabízí podrobnější a systematičtější rámec pro pochopení měsíční evoluce s důsledky pro studium dalších pozemských planet.
Nový výzkum, který vedli Dijun Guo z National Space Science Center při Čínské akademii věd, Jianhzong Liu z Ústavu geochemie při Čínské akademii věd a James W. Head z Brown University přehodnocuje základní lunární stratigrafickou časovou osu, která navrhuje významné revize, aby zahrnovala širší a integrovanější perspektivu. Tato aktualizace zvažuje podstatný pokrok, kterého bylo dosaženo v lunární vědě od misí Apollo.
Pro začátek je evoluční historie Měsíce rozdělena do tří odlišných fází založených na časové souhře exogenních a endogenních procesů při změně Měsíce. Tyto fáze jsou definovány jako jednotky časového měřítka na úrovni Eon, které poskytují vhled do časové dynamiky měsíčního vývoje. Eolunarian Eon (4,52–4,31 Ga) se vztahuje k tvorbě magmatického oceánu, diferenciaci a tuhnutí primární kůry, což je fáze evoluce, která do značné míry zahrnuje endogenní síly a procesy.
Paleolunární Eon (4,31–3,16 Ga) je charakterizován srovnatelnými účinky endogenních a exogenních procesů, včetně velkých impaktních událostí a významných vulkanických aktivit. Neolunarian Eon (3,16 Ga–současnost) představuje éru ovládanou exogenními procesy, charakterizovanou sníženou vulkanickou činností a převahou impaktních událostí při modifikaci měsíčního povrchu.
Zpřesnění měřítka lunárního času
Kromě toho vědci identifikovali vyvrženou vrstvu jižního pólu-Aitken Basin a pojmenovali ji „Das Formation“. Jako nejstarší vrstva, která je výsledkem exogenních procesů v měsíční kůře, slouží formace Das jako hranice mezi eolunárními a paleolunárními eony. Využitím formace Das jako markeru se dříve definované pre-nektarijské období dále dělí na dvě odlišná období: rané magma-oceánské období a relativně pozdější aitkenské období.
Nově navržené schéma lunárního časového měřítka sestávající ze tří jednotek Eonů a šesti jednotek Period nabízí systematický rámec pro popis evoluční historie Měsíce. Toto schéma účinně ilustruje výhody vyjádření progrese, vývoje a transformace endogenních i exogenních procesů, které proběhly na Měsíci. Toto schéma bylo použito v měsíční globální geologické mapě v měřítku 1:2,5 milionu sestavené stejnou skupinou a má významné důsledky pro studium geologického vývoje jiných pozemských planet.
Zdroj: https://scitechdaily.com/revolutionizing-lunar-history-scientists-introduce-a-new-timeline/
autor: František Martinek