Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Výzkumníci z University of California, Santa Barbara, společně s pracovníky UCSB Experimental Cosmology Group (ECG) pracují v současné době na způsobu, jak realizovat sen mezihvězdných letů. Pod vedením profesora Philipa Lubina skupina vědců věnovala značné úsilí na vytvoření mezihvězdné mise poháněné pomocí energie světla (laseru) a představující tenkou sondu WSS (wafer scale spacecraft).
Jestli všechno půjde dobře, tato sonda bude schopna dosáhnout relativistické rychlosti (určitého podílu rychlosti světla) a dospět do oblasti nejbližší hvězdné soustavy (Proxima Centauri) ještě během našeho života. Nedávno skupina SCG dosáhla významného milníku úspěšným testováním prototypu verze své miniaturní sondy. To spočívalo ve vyslání jejího exempláře pomocí balónu do stratosféry za účelem prověření funkčnosti a výkonu.
Start byl uskutečněn ve spolupráci s United States Naval Academy in Annapolis dne 12. 4. 2019. Toto datum bylo vybráno vzhledem k 58. výročí startu sovětského kosmonauta Jurije Gagarina, který uskutečnil první let člověka do vesmíru. Zkouška spočívala ve startu prototypu sondy pomocí balónu, který ji dopravil do výšky 32 kilometrů nad povrchem v oblasti Pennsylvánie.
Představa sondy StarChip je jednoduchá. Využitím výhod vynálezů a pokroku v oblasti miniaturizace mohou být všechny nezbytné součásti průzkumné mise instalovány na sondu o velikosti lidské dlaně. Celá sonda je postavená na základě konceptu solární plachetnice a vývoje v oblasti velmi lehkých materiálů; společně tak mohou umožnit výrobu sondy, která může být urychlena na rychlost dosahující až 20 % rychlosti světla.
V zájmu tohoto letu vědecký tým, který ji vytvořil, připravil sondu StarChip k jejímu prověření prostřednictvím série testů navržených k přezkoušení jejího fungování v kosmickém prostoru a schopnosti studovat jiná tělesa. Prototyp sondy fungoval bezchybně ve stratosféře Země (3× výše, než operují dopravní letadla) a pořídil více než 4 000 snímků naší planety. Nic Rupert, vývojový inženýr Lubinovy laboratoře, vysvětluje:
„Byla navržena tak, že zajišťuje mnoho funkcí jako mnohem větší sonda; nese například kameru, zařízení k přenosu dat včetně laserové komunikace, čidla k určování polohy a měření magnetického pole. V důsledku značných pokroků v mikroelektronice můžeme zmenšit sondu na mnohem menší velikost, než to bylo možné dříve. A to i pro specializované aplikace, jako je ta naše.“
Tak začala cesta financovaná NASA a několika soukromými nadacemi, která jednoho dne vyvrcholí startem na mezihvězdnou cestu. „Je to součást procesu budoucího vývoje na cestě, kde můžete testovat každou součást systému k jejímu zdokonalení,“ říká profesor fyziky a kosmolog Philip Lubin, UC Santa Barbara. „Je to součást dlouhodobého programu vývoje miniaturní sondy pro meziplanetární, a nakonec i pro mezihvězdné lety.“
Cílem projektu je, jak už napovídá jeho název, vyvinout a postavit ultralehkou (jednotky gramů) křemíkovou destičku se zabudovanou elektronikou schopnou vypuštění do vesmíru, která by přitom předávala na Zemi získaná data. Vzhledem ke vzdálenosti, kterou vědci potřebují docílit – zhruba 4,2 světelného roku, přičemž by křižovala prostor rychlostí odpovídající významné části rychlosti světla – požadované technologie jsou však zatím nedostižné.
Zdroj: https://www.universetoday.com/142173/prototype-of-a-future-interstellar-probe-was-just-tested-on-a-balloon/ a https://www.news.ucsb.edu/2019/019460/first-flights
autor: František Martinek