Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Přírodní zákony jsou stejné ve vzdáleném vesmíru jako u nás na Zemi. Vyplývá to z nových výzkumů, provedených mezinárodním týmem astronomů, jehož členem je i Christian Henkel (Max-Planck-Institut für Radioastronomie, Bonn, SRN). Jejich závěry, publikované 20. 6. 2008 v časopise Science ukazují, že jedno z nejdůležitějších fyzikálních čísel – poměr hmotnosti protonu a elektronu – má téměř přesně stejnou hodnotu v galaxii vzdálené 6 miliard světelných roků jako hodnota zjištěná v pozemských laboratořích: přibližně 1836,15.
Podle astrofyzika Michaela Murphyho, hlavního autora studie, se jedná o velmi důležitý objev. Doposud mnoho vědců diskutovalo o tom, zda se fyzikální zákony nemohou měnit v závislosti na čase či poloze ve vesmíru. „Jsme schopni prokázat, že fyzikální zákony jsou stejné v této velmi vzdálené galaxii jako u nás na Zemi,“ dodává Murphy.
Astronomové to zjistili pohledem zpět v čase na kvasar s označením B0218+367. Světlo kvasaru, které dostihne Zemi po 7,5 miliardy roků trvající cestě vesmírem, bylo částečně pohlceno plynným amoniakem v galaxii, nacházející se mezi kvasarem a Zemí. Čpavek není užitečný jen k čištění koupelen, ale je také ideální molekulou k testování našich fyzikálních poznatků o vzdáleném vesmíru.
Jak světlo kvasaru cestuje směrem k Zemi, vesmír se neustále rozpíná, čímž se prodlužuje vlnová délka světla (dochází ke zčervenání světla). V případě tohoto pozorování inkriminovaná galaxie, nacházející se mezi Zemí a kvasarem, působila rovněž jako gravitační čočka (dráha světla je zakřivena).
Spektroskopická pozorování molekul amoniaku byla vykonána pomocí radioteleskopu o průměru antény 100 m (Effelsberg) na vlnové délce 2 cm (v důsledku rudého posuvu posunuta z původní hodnoty 1,3 cm). Vlnové délky, na kterých čpavek pohlcuje rádiové záření kvasaru, jsou velmi citlivé na toto zvláštní fyzikální číslo – na poměr hmotnosti protonu a elektronu.
„Porovnáním absorpce záření amoniakem s jinými molekulami jsme schopni stanovit hodnotu poměru hmotnosti protonu a elektronu pro tuto galaxii a potvrdit, že má stejnou hodnotu jako na Zemi,“ říká Christian Henkel, odborník na molekulární spektroskopii a spoluautor studie.
Snahou astronomů je průběžně testovat přírodní zákony v nejrůznějších oblastech vesmíru a v nejrůznějších časových obdobích, jak jen je to možné, aby mohli zjistit, jak dobře tyto zákony odpovídají doposud neprozkoumaným situacím. K tomu potřebují vypátrat více „pohlcujících“ galaxií. Podle Murphyho by tento problém mohl být vyřešen pomocí navrhovaného radioteleskopu SKA (Square Kilometre Array). „SKA je největší a nejambicióznější mezinárodní projekt radioteleskopu, jaký byl doposud navržen. Jakmile bude zkompletován, bude mít obrovskou sběrnou plochu, čímž nám umožní prozkoumat mnohem více absorbujících galaxií.“ Zda bude radioteleskop SKA postaven v západní Austrálii či v jižní Africe, bude vyřešeno do dvou let.
Zdroj: http://www.mpifr-bonn.mpg.de/public/pr/pr-munh3-en.html
autor: František Martinek