Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Tento kompozitní pohled (vlevo) zobrazující vulkanickou aktivitu na Jupiterově měsíci Io byl vytvořen na základě dat ve viditelném světle a v oboru infračerveného záření, která shromáždila sonda NASA s názvem Juno během průletu kolem měsíce Io 1. března 2023. Pohled na měsíc (ve strakaté šedé a hnědé barvě) poskytla kamera JunoCam. Překryvy červené, žluté a jasně bílé barvy jsou data z přístroje JIRAM (Jovian Infrared Auroral Mapper).
Vědci z Cornellovy univerzity využili intenzivní sopečnou činnost na Jupiterově měsíci Io k lepšímu pochopení slapové teploty, která je klíčovým faktorem při vzniku a vývoji planet. Analýzou dat ze sondy Juno tým zjistil, že zvláštní rozmístění sopek na pólech Io, nikoli na rovníku, může hrát významnou roli při vnitřní regulaci tepla na měsíci. Tato studie vrhá světlo na dynamické interakce uvnitř Io a nabízí pohled na možné podpovrchové oceány na jiných měsících, které jsou poháněny podobnými mechanismy ohřevu.
Slapový ohřev na Io
Astronomové z Cornellovy univerzity zkoumali slapové ohřívání – základní proces při vzniku a vývoji planet – a prozkoumali pekelnou vulkanickou krajinu Jupiterova měsíce Io, vulkanicky nejaktivnějšího tělesa ve Sluneční soustavě.
„Slapový ohřev hraje důležitou roli při ohřívání a vývoji oběžné dráhy nebeských těles,“ řekl Alex Hayes, profesor astronomie. „Poskytuje teplo nezbytné pro vznik a udržení podpovrchových oceánů na měsících kolem obřích planet, jako jsou Jupiter a Saturn.“
„Studium nehostinné krajiny sopek na Io vlastně inspiruje vědu k hledání života,“ řekla hlavní autorka Madeline Pettine, doktorandka astronomie.
Zkoumáním dat z průletu sondy Juno astronomové zjistili, že Io má na svých pólech aktivní sopky, které mohou pomáhat regulovat slapový ohřev – který je způsobován třením – v jeho magmatickém nitru.
Výzkum byl publikován v časopise Geophysical Research Letters.
Vulkanická distribuce a interakce
„Gravitace Jupitera je neuvěřitelně silná,“ řekla Pettine. „Vzhledem ke gravitačním interakcím s ostatními měsíci velké planety je Io nakonec šikanován, neustále natahován a stlačován. Díky této slapové deformaci vzniká v měsíci velké množství vnitřního tepla.“
Pettine zjistila překvapivý počet aktivních sopek na pólech Io, na rozdíl od běžnějších rovníkových oblastí. Vnitřní oceány kapalné vody v ledových měsících mohou být udržovány v kapalném stavu slapovým ohřevem, řekla Pettine.
Na severu Io se nacházel shluk čtyř sopek – Asis, Zal, Tonatiuh, jedna nepojmenovaná a jedna samostatná jménem Loki – které byly velmi aktivní a vytrvalé, s dlouhou historií průzkumu prostřednictvím vesmírných misí a pozemních pozorování. Jižní skupina, sopky Kanehekili, Uta a Laki-Oi, vykazovala rovněž silnou aktivitu.
Dlouho žijící čtveřice severních sopek se rozjasnila současně a zdálo se, že na sebe vzájemně reagují. „Všechny se zjasnily a pak ztmavly srovnatelným tempem,“ řekla Pettine. „Je zajímavé pozorovat sopky a sledovat, jak na sebe navzájem reagují.“
autor: František Martinek