Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Astronomové používající radioteleskop Karl G. Jansky Very Large Array v Novém Mexiku pozorovali na několika vlnových délkách jasnou kompaktní skvrnu se středem na severním pólu Uranu. Tento útvar pravděpodobně ukazuje na přítomnost polárního cyklonu a vykazuje podobnost s polárními útvary pozorovanými na jiných obřích planetách ve Sluneční soustavě.
Vědci již dlouho věděli, že jižní pól Uranu má vířivý charakter. Snímky zdejších vrcholů metanových mraků pořízené sondou Voyager 2 ukázaly, že vítr v polárním středu rotuje rychleji než ve zbytku polární oblasti.
Infračervená měření sondy Voyager nepozorovala žádné změny teploty, ale nová zjištění ano. Alex Akins z NASA Jet Propulsion Laboratory a jeho kolegové nahlédli pomocí obrovských rádiových antén Very Large Array v Novém Mexiku pod mraky ledového obra a zjistili, že cirkulující vzduch na severním pólu Uranu se zdá být teplejší a sušší. Pozorování shromážděná v letech 2015, 2021 a 2022 šla hlouběji do atmosféry Uranu než kdy předtím.
„Tato pozorování nám řeknou mnohem více o příběhu Uranu,“ řekl Alex Akins. „Je to mnohem dynamičtější svět, než si myslíte. Není to jen obyčejná modrá koule plynu. Pod příkrovem se toho děje hodně.“
Uran se v těchto dnech předvádí více, a to díky své poloze na oběžné dráze. Pro tuto vnější planetu je to dlouhá cesta kolem Sluneční soustavy; dokončení celého oběhu trvá 84 let a posledních několik desetiletí póly nesměřovaly k Zemi. Přibližně od roku 2015 mají astronomové lepší výhled a mohou se podívat hlouběji do polární atmosféry Uranu.
Cyklon na Uranu kompaktního tvaru s teplým a suchým vzduchem v jeho jádru je velmi podobný těm, které zaznamenala sonda Cassini na Saturnu.
Díky novým poznatkům byly nyní na pólech na každé planetě ve Sluneční soustavě identifikovány cyklony (které se otáčejí stejným směrem, ve kterém rotuje jejich planeta) nebo anticyklony (které se otáčejí opačným směrem), kromě Merkuru, který nemá podstatnou atmosféru.
Ale na rozdíl od hurikánů na Zemi se cyklony na Uranu a Saturnu netvoří nad vodou (o žádné planetě než Země není známo, že by měla kapalnou vodu) a neputují atmosférou; jsou uzamčené na pólech. Astronomové budou bedlivě sledovat, jak se tento nově objevený cyklon bude v nadcházejících letech vyvíjet.
„Představuje teplé jádro, které jsme pozorovali, stejnou vysokorychlostní cirkulaci, kterou viděla sonda Voyager?“ řekl Alex Akins. „Nebo jsou v atmosféře Uranu rozmístěny i další cyklony? Skutečnost, že stále zjišťujeme tak jednoduché věci o tom, jak funguje atmosféra Uranu, mě opravdu vzrušuje, a rád bych se o této tajemné planetě dozvěděl víc.“
Výsledky pozorování byly publikovány v časopise Geophysical Research Letters.
Zdroj: https://www.sci.news/astronomy/vla-polar-cyclone-uranus-11940.html a https://www.nasa.gov/feature/jpl/nasa-scientists-make-first-observation-of-a-polar-cyclone-on-uranus
autor: František Martinek