Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Podpovrchový oceán leží hluboko pod ledovou kůrou Saturnova měsíce Dione. Vyplývá to z nových údajů získaných kosmickou sondou Cassini. O dalších dvou Saturnových měsících – Titanu a Enceladu – je již dlouho známo, že ukrývají globální oceány pod svými ledovými povrchy. Avšak nové studie naznačují, že oceán existuje i na měsíci Dione.
V této studii výzkumníci z Královské observatoře v Belgii ukázali, že údaje o gravitaci zjištěné při nedávných průletech sondy Cassini kolem Dione mohou být vysvětleny pouze za předpokladu, že pod ledovou kůrou měsíce existuje oceán nacházející se v hloubce 100 kilometrů pod povrchem. Oceán je zřejmě několik desítek kilometrů hluboký a obklopuje velké kamenné jádro. Dione je velmi podobný menšímu, ale mnohem slavnějšímu sousedu – měsíci Enceladus, z jehož regionu kolem jižního pólu tryskají obrovské gejzíry vodní páry nad povrch měsíce. Dione nyní vypadá klidně, avšak jeho rozbitý povrch byl svědkem velmi bouřlivé minulosti. Článek byl publikován online v Geophysical Research Letters.
Autoři modelovali ledové krunýře měsíců Enceladus a Dione jako globální ledové kry ponořené v podpovrchové vodě. Vědci použili toto přiblížení již v minulosti, avšak dřívější výsledky předpokládaly velmi tlustou kůru pro Enceladus a vůbec žádný oceán pro Dione. „V nové studii jsme předpokládali, že ledová kůra může vydržet pouze minimální úroveň pnutí nebo komprese nezbytné k zachování souvislé povrchové kůry,“ říká Mikael Beuthe, hlavní autor nové studie. „Velké namáhání by rozlámalo kůru na kusy.“
Podle této nové studie je oceán na Enceladu mnohem blíže k povrchu, především v blízkosti jižního pólu, kde gejzíry pronikají skrz několik kilometrů tlustou ledovou kůru. Tyto závěry souhlasí s objevy, které v minulém roce učinila sonda Cassini. Enceladus prošel na své oběžné dráze velkými oscilacemi (tzv. libracemi). Librace měsíce Enceladus by byly mnohem menší, pokud by kůra byla tlustší. Pokud se týká Dione, na základě nových výzkumů byla objevena přítomnost hlubokého oceánu mezi kůrou a jádrem. „Podobně jako Enceladus i Dione vykazuje librace, avšak nižší, než je možnost jejich zaznamenání sondou Cassini,“ říká Antony Trinh, spoluautor nové studie. „Budoucí kosmické sondy zkoumající Saturnovy měsíce mohou prověřit tyto předpovědi.“
Oceán na Dione pravděpodobně přetrvává po celou dobu existence měsíce, a tak poskytuje dlouhodobě obyvatelnou zónu pro mikrobiální život. „Kontakt mezi oceánem a kamenným jádrem je rozhodující,“ říká Attilio Rivoldini, spoluautor studie. „Interakce mezi vodou a horninou poskytují klíčové živiny a zdroj energie, což jsou nepostradatelné ingredience pro život.“ Oceán na Dione leží příliš hluboko na to, aby byl snadno přístupný, avšak Enceladus, stejně jako Jupiterův měsíc Europa, jsou schopné vyvrhovat do kosmického prostoru vzorky vody, připravené k zachycení pomocí přístrojů na prolétávající kosmické sondě.
Klub „světů s oceány“ – tj. ledových měsíců či planet s podpovrchovými oceány – získává nové příslušníky s každou novou kosmickou misí do vnějších oblastí Sluneční soustavy. Tři tělesa s oceány obíhají kolem Jupitera, další tři obíhají kolem Saturnu a trpasličí planeta Pluto zřejmě také náleží do tohoto klubu – vyplývá to z nedávných pozorování, která uskutečnila americká sonda New Horizons. Způsob modelování planetárních těles použitý v této studii je nadějným prostředkem k výzkumu těles, pokud můžeme měřit jejich tvar a gravitační pole. „Budoucí kosmické mise navštíví Jupiterovy měsíce, avšak měli bychom zkoumat také měsíce kroužící kolem planet Uran a Neptun,“ dodává Mikael Beuthe.
Zdroj: http://phys.org/news/2016-10-saturn-moon-dione-harbors-subsurface.html
autor: František Martinek