Orion v novém světle

ESO 006/10 tisková zpráva

VISTA odhaluje 'skotačení' mladých hvězd

Na pozoruhodném snímku pořízeném novým přehlídkovým dalekohledem ESO/VISTA odhaluje Velká mlhovina v Orionu mnohá svá skrytá tajemství. Teprve obrovské zorné pole tohoto přístroje umožnilo zobrazit ji v celé její kráse. Kamery citlivé na infračervené záření proniknou hlouběji do oblastí jinak skrytých za prachovými mračny a zachycují neobvyklé chování aktivních mladých hvězd, které zde nalézáme. 

Dalekohled VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy) je dosud posledním přístrojem instalovaným na ESO Paranal Observatory (eso0949). Jedná se o největší přehlídkový teleskop světa a jeho úkolem je mapování oblohy v infračerveném záření. Zrcadlo o průměru 4,1 m, široké zorné pole a velmi citlivé detektory z něj dělají vpravdě unikátní zařízení. Možnosti dalekohledu VISTA dobře dokumentuje tento nově zveřejněný záběr mlhoviny v Orionu.

Velká mlhovina v Orionu [1] je ohromnou hvězdnou porodnicí ve vzdálenosti 1 350 světelných let od Země. Ačkoliv tento objekt vypadá úžasně i při pohledu malým obyčejným dalekohledem, viditelné světlo, které vnímá lidský zrak, odhalí jen malou část oblaků plynu, ve kterých se rodí hvězdy. Většina zajímavých dějů se odehrává hluboko ponořena do prachových mračen. Aby astronomové viděli skrz, musí použít detektory citlivé na vlnové délky infračerveného záření, které těmito oponami proniká. A to právě dělá i VISTA; pozoruje vesmír, v tomto případě mlhovinu v Orionu, na vlnových délkách dvakrát delších, než je schopné vnímat lidské oko.  

Stejně jako na mnoha a mnoha snímcích mlhoviny M 42 pořízených ve viditelném světle, i nový širokoúhlý infračervený záběr z dalekohledu VISTA zachycuje známý 'netopýří' tvar centrální části mlhoviny spolu s fascinujícími útvary v okolí. V samotném srdci mlhoviny leží čtveřice jasných hvězd známá jako Trapez – skupina velmi horkých mladých hvězd, které svým silným ultrafialovým zářením čistí okolní prostor a nutí přítomný plyn zářit. Na snímku VISTA však naleznete v tomto místě mnoho dalších mladých hvězd, které ve viditelném světle nespatříte.

Směrem nahoru od centra mlhoviny si všimněte červených útvarů, které jsou vidět prakticky pouze na infračerveném záběru. Většina z nich jsou velmi mladé hvězdy stále nabalující hmotu ze svého okolí, které vidíme skrze prachoplynná oblaka, z nichž vznikly. Tyto mladistvé hvězdičky vyvrhují proudy plynu typickými rychlostmi až 700 000 km/h a zmíněné červené útvary vyznačují místa, kde proudy materiálu narážejí na okolní klidné prostředí. Výsledkem je excitace molekul a atomů plynu a jejich vyzařování. Několik slabých červených útvarů nalezneme také pod středem snímku, což je známkou, že také v těchto místech probíhá hvězdotvorba, ovšem v mnohem menším měřítku. Neobvyklé červené útvary jsou středem velkého zájmu astronomů zabývajících se zrodem a rannými fázemi vývoje hvězd.
 
Tento nový snímek především dokumentuje možnosti dalekohledu VISTA při zobrazování rozsáhlých oblastí oblohy v infračerveném oboru, a to s vysokým dosahem v relativně krátkém čase. Přehlídka oblohy VISTA teprve začíná a astronomové od tohoto unikátního zařízení očekávají 'bohatou žeň objevů‘.
 
Zdroj

[1] Mlhovina v Orionu zkrášluje na obloze meč slavného nebeského lovce Oriona a představuje jeden z nejlákavějších objektů jak pro náhodné pozorovatele, tak zkušené astronomy. Je slabě viditelná dokonce i pouhým okem a prvním pozorovatelům vybaveným dalekohledy připomínala malou skupinu modrobílých hvězd, obklopenou 'tajemnou šedozelenou mlhou‘. Objekt byl poprvé popsán na počátku 17. století, ale jméno objevitele je nejisté. V polovině 18. století zhotovil francouzský lovec komet Ch. Messier přesný zákres hlavních částí mlhoviny a přidělil jí číslo 42 ve svém katalogu nehvězdných objektů. Hned následující číslo 43 pak vyhradil pro malou přilehlou mlhovinku severně od středu hlavní mlhoviny M 42. K poznání pravé povahy objektu přispěl později W. Herschel, když spekuloval, že mlhovina „by mohla představovat neuspořádaný materiál budoucích sluncí“. Od té doby astronomové objevili, že 'tajemná šedozelená mlha‘ je opravdu plyn svítící v důsledku ozařování ultrafialovými paprsky mladých horkých hvězd, které se tam nedávno zformovaly.  

Další informace

ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 14 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) – nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob – teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 42 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.

Odkazy

• dalekohled VISTA - info

Kontakty

Richard Hook; Survey Telescopes PIO; ESO; Garching, Germany; Tel: +49 89 3200 6655; Email: rhook (at) eso.org

Překlad: Jiří Srba, Hvězdárna Valašské Meziříčí
Národní kontakt: Pavel Suchan +420 267 103 040; suchan@astro.cz