Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Nový snímek hvězdné porodnice NGC 3324 byl pořízen pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) a dalekohledu MPG/ESO s primárním zrcadlem o průměru 2,2 m, který pracuje na observatoři La Silla v Chile. Intenzivní ultrafialové záření několika mladých horkých hvězd nutí oblak plynu zářit pestrými barvami a doslova vyhloubilo obrovskou dutinu v okolním plynu a prachu.
Hvězdnou porodnici NGC 3324, která se nachází zhruba 7 500 světelných let od Země, naleznete v jižním souhvězdí Carina (Lodní kýl, dříve součást Lodi Argo). Tvoří severní okraj chaoticky uspořádaného okolí mlhoviny Carina, která byla v minulosti 'opracována' působením mnoha dalších 'ložisek' zrodu hvězd (eso0905). Mohutný rezervoár plynu a prachu v oblasti NGC 3324 poskytl před několika miliony let dostatek materiálu pro překotnou tvorbu hvězd a dal vzniknout několika středně těžkým velmi horkým hvězdám, které jsou na tomto snímku velmi dobře vidět.
Hvězdný vítr a intenzivní záření mladých hvězd vyfouklo v okolním plynu velkou dutinu. Nejlépe je to patrné na stěně hmoty, kterou můžete vidět napravo od středu snímku. Ultrafialové záření vyráží z vodíkových atomů elektrony, které jsou následně opět zachyceny. Kaskádovitě sestupují energetickými hladinami atomu, což vede ke vzniku světla charakteristické karmínově červené barvy, která zviditelňuje množství rozptýleného plynu v této oblasti. Další barvy jsou způsobeny jinými chemickými prvky - například charakteristická je žlutozelená záře dvakrát ionizovaného kyslíku, která je patrná v centrální části mlhoviny.
Stejně jako v případě oblaků na pozemské obloze mohou pozorovatelé mlhovin spatřit u těchto kosmických objektů známé tvary. Oblast NGC 3324 bývá mimo jiné označována jako 'Gabriela Mistral Nebula', nese tedy jméno chilské básnířky a nositelky Nobelovy ceny [1]. Ostrý okraj stěny plynu a prachu na pravé straně snímku silně připomíná lidskou tvář z profilu, kde ‚boule‘ uprostřed odpovídá nosu.
Výkon kamery WFI (Wide Field Imager) ve spojení s 2,2 metrovým dalekohledem MPG/ESO na observatoři La Silla odhaluje v NGC 3324 také mnoho tmavých struktur. Prachové částice v těchto oblastech zastiňují světlo zářícího plynu v pozadí a vytvářejí tak jemné stínové struktury, které již tak známým tvarům dodávají další rozměr.
Na NGC 3324 si v minulosti trénoval svůj ostrý zrak také kosmický dalekohled HST (Hubble Space Telescope). HST sice dokáže zobrazit mnohem jemnější detaily než přehledový širokoúhlý záběr kamery WFI, ale jen v malém zorném poli. Takováto dvojice přístrojů, jsou-li používány společně, dokáže poskytnout celkový i detailní pohled na sledovaný objekt.
Poznámky
[1] Další vysvětlení a srovnávací snímky naleznete na stránkách amatérského astronoma Daniela Verschatse: http://www.verschatse.cl/nebulae/ngc3324/medium.htm.
Další informace
V roce 2012 slavíme 50. výročí založení ESO. ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 15 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) – nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob – teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 40 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.
Odkazy
Kontakty
Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov , Česká republika Email: votruba@physics.muni.cz
Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz
Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT and Survey Telescopes Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel: +49 89 3200 6655; Cell: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org
Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1207. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.