Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Astronomům se díky bystrému infračervenému zraku VLT podařilo odhalit početné hvězdné jesličky, mladé a hmotné oblasti zrodu hvězd v galaxii NGC 253. V jejím centru také pravděpodobně nachází obdobná supermasivní černá díra, jakou známe z naší vlastní Galaxie.
Astronomové ze španělského Instituto de Astrofísica de Canarias využili zařízení adaptivní optiky NACO na VLT, aby mohli ve vysokém rozlišení prostudovat galaxii NGC 253. Ta je jednou z nejjasnějších a nejzaprášenějších spirálních galaxií naší oblohy. Adaptivní optika kompenzuje rozostření, způsobené turbulencemi v atmosféře. Proto hvězdy blikají, což jistě potěší básníky, ale astronomům tyto vlivy narušují pozorování. Díky adaptivní optice lze využít dalekohledy na hranici jejich rozlišovacích schopností a získat snímky kvalitou srovnatelné se záběry pořízenými dalekohledy na oběžné dráze.
Technologie NACO dokázala v galaxii NGC 253 rozlišit struktury o velikosti pouhých 11 světelných let. „Naše pozorování měla takovou úroveň detailu, že se výsledné snímky poprvé vyrovnají i těm nejjemnějším rádiovým mapám této galaxie. Mapám, které existují přes deset let,“ říká Juan Antonio Fernández-Ontiveros, vedoucí publikované práce [1].
Celkem v pozorované oblasti astronomové nalezli 37 rozlišitelných jasných center, což je trojnásobek, oproti dřívějším závěrům. Centra jsou soustředěna v malém prostoru okolo středu galaxie, který zabírá přibližně jedno procento z její celkové rozlohy. Pozorování z NACO byla kombinována s dalšími daty, pořízenými přístrojem VISIR, Hubbleovým vesmírným dalekohledem, rádiovou observatoří Very Large Array či Very Large Baseline Interferometer. Spojení všech pozorování na různých vlnových délkách pomohlo porozumět podstatě tohoto koutu vesmíru.
„Myslíme si, že jde o aktivní hvězdné jesličky, obsahující množství hvězd, narozených z prachových kokonů,“ říká člen týmu Jose Antonio Acosta-Pulido. Díky intenzivnímu vzniku nových hvězd je NGC 253 známa také jako „starburst galaxy“ – hvězdotvorná galaxie. Každé ze světlých center může obsahovat až sto tisíc mladých hmotných hvězd.
Na základě obsáhlého vzorku dat astronomové rovněž usoudili, že se v centru NGC 253 nachází větší obdoba Sagittaria A* z naší Galaxie. Sagittarius A* je silný rádiový zdroj v centru Galaxie, kde, jak víme, se nachází hmotná černá díra (viz ESO 46/08). „Nejspíše jsme nalezli dvojče našeho galaktického centra,“ říká spoluautor Almudena Prieto.
Další informace:
Fernandez-Ontiveros J.A., Prieto M.A. & Acosta-Pulido J.A., The nucleus of NGC 253 and its massive stellar clusters at parsec scales, MNRAS letters, 2009, 392, L16, DOI: 10.1111/j.1745-3933.2008.00575.x
Poznámky:
[1] V rádiovém oboru lze poměrně snadno získat snímky ve vysokém rozlišení. Jednak nejsou rádiové vlny ovlivněny turbulencemi v atmosféře a zadruhé mají rádiové vlny mnohem delší vlnovou délku něž viditelné světlo. Díky tomu lze snímek získat interferometricky pomocí několika vhodně rozmístěných samostatných teleskopů. Z tohoto důvodu byly až donedávna rádiové mapy galaxií mnohem podrobnější, než jejich protějšky v blízkém infračerveném či viditelném oboru.
Kontakty:
J.A. Fernández-Ontiveros, M.A. Prieto, and J.A. Acosta-Pulido, Instituto de Astrofísica de Canarias, Spain
Tel.: +34 922 605 369, E-mail: jafo (at) iac.es, aprieto (at) iac.es, jap (at) iac.es
ESO La Silla - Paranal - ELT Press Officer: Dr. Henri Boffin - +49 89 3200 6222 - hboffin@eso.org
ESO Press Officer in Chile: Valentina Rodriguez - +56 2 463 3123 - vrodrigu@eso.or
Národní kontakt: Pavel Suchan +420 267 103 040 suchan@astro.cz
autor: Tomáš Mohler