Hned v prvních dnech roku 2025 jsme dosáhli v rámci projektu velké modernizace Hvězdárny Valašské Meziříčí dalšího významného cíle. Po více než deseti letech můžeme změnit první příčku ve velikosti primárního zrcadla našeho největšího dalekohledu - od počátku roku 2025 patří půlmetrovému zrcadlovému dalekohledu typu Newton.
Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Pulzary jsou pozůstatkem vývojové fáze, kdy hmotná hvězda dospěje ke gravitačnímu kolapsu a exploduje jako supernova. Tyto pozůstatky (známé rovněž jako neutronové hvězdy) mají mimořádně vysokou hustotu odpovídající řádově 10 biliardám kilogramů na metr krychlový (hmotnost několika Sluncí je zhroucena do tělesa o průměru několika desítek kilometrů). Mají rovněž velmi silné magnetické pole, které způsobuje, že rychle rotující těleso vyzařuje silné svazky paprsků gama nebo rentgenového záření (případně rádiového záření) – které mu dodávají podobu majáku (objekt pulzuje – odtud označení pulzar).
V některých případech rotují pulzary mimořádně rychle a k dokončení jedné otočky kolem vlastní osy jim postačí několik milisekund. Původ těchto tzv. milisekundových pulzarů zůstává pro astronomy stále záhadou. V návaznosti na dřívější pozorování astronomové použili radioteleskop LOFAR (Low Frequency Array) nacházející se v Nizozemí a podařilo se jim identifikovat pulzar PSR J0952-0607, který rotuje rychlostí více než 42 000 otáček za minutu (707× za sekundu), což z něj dělá druhý nejrychleji rotující pulzar, který byl doposud objeven.
Studie popisující jeho objev nazvaná „LOFAR Discovery of the Fastest-spinning Millisecond Pulsar in the Galactic Field“ (LOFAR objevil nejrychleji rotující milisekundový pulzar v galaktické sféře) se před nedávnem objevila v časopise The Astrophysical Journal Letters. Vědecký tým, který vedl astrofyzik Cees Bassa z University of Utrecht a Netherlands Institute for Radio Astronomy (ASTRON), prováděl následná pozorování milisekundového pulzaru PSR J0952-0607, jehož vzdálenost od Země byla určena na 3 200 až 5 700 světelných roků.
Z následných pozorování vyplynulo, že tento zvláštní zdroj je pulzar, který rotuje rychlostí 707 otáček za sekundu, což je více než 42 000 otáček za minutu. Astronomové také potvrdili, že dosahuje hmotnosti 1,4 slunečních hmotností a v periodě 6,4 hodiny kolem něj krouží průvodce, který postupem času přišel o značnou část své hmotnosti.
Přítomnost málo hmotného průvodce je dalším náznakem toho, proč pulzar rotuje tak rychle. Postupem času byla hmota z průvodce vysávána a postupně se nabalovala na hmotnější složku – PSR J0952-0607. To nejen zvyšovalo její rotaci, ale také značně vzrostlo její elektromagnetické vyzařování. Tento proces stále ještě pokračuje, vysávaná hvězda se neustále zmenšuje a pulzar se stává mnohem aktivnější. Protože takový vztah je v soustavách jako PSR J0952-0607 popisován jako „kanibalský“, jsou tyto pulzary často nazývány termínem „černá vdova“.
Nejrychleji rotující pulzar má označení PSR J1748-2446ad a rotuje jen nepatrně rychleji než výše popisovaný pulzar PSR J0952-0607. Jeho rychlost otáčení dosahuje téměř 43 000 obrátek za minutu, tj. 716 otáček za sekundu. Některé teorie předpokládají, že pulzary mohou rotovat rychlostí až 72 000 otáček za minutu (téměř dvakrát rychleji, než je současný rekord). To zatím zůstává v oblasti teorií, protože detekovat tak rychle rotující pulzary je docela obtížné.
Zdroj: https://www.universetoday.com/137091/second-fastest-pulsar-spins-42000-times-minute/ a https://www.nasa.gov/feature/goddard/2017/extreme-telescopes-find-second-fastest-pulsar
autor: František Martinek